Skoro klasika s Oreo sušenkami

Ten název je poněkud zvláštní, uznávám, ale opravdu jsem netušila, jak jinak tenhle výtvor nazvat. Tenhle dort měl být s notičkami, číslicí 17, růžemi a především s Oreo sušenkami. Tohle všechno mu dalo cejch neobvyklosti. Alespoň pro mě. A proč tedy skoro klasika? Když se řekne klasický "old-school" dort, já (a jistě nejsem jediná) si představím dort politý čokoládou, po obvodu posypaný mletými ořechy a ozdobený krémem. A tenhle dort tak na první pohled vypadá.

Mimoni číslo 5 (The neverending story)

Byly tady jednou, byly tady dvakrát i třikrát a nakonec dokonce čtyřikrát!! A...chvíle napětí...jsou tu znovu! Ano, ano mluvím o těch famózních žlutých potvorách s tak geniálním názvem. Ale tentokrát to bylo jiné. A to hned z mnoha důvodů (dobře...vlastně asi jen ze tří).

Květinový kruh k osmdesátinám

Další květinový dort!! Joo, tohle mě fakt baví. Úplně se na těch kytkách dokážu vyřádit. A ačkoliv to občas není úplně jednoduché a je to pěkně titěrná práce, je to prostě úplně super. Já vím, že se opakuji, ale nemůžu si pomoct. Tohle mě opravdu velmi baví. 

One Direction cake!

Když jsem se dozvěděla, jaký dort mám tentokrát upéct, vůbec jsem nevěděla, jak zareagovat. Víte, já nejsem úplně fanda takových těch boy bandů právě typu One Direction. Na druhou stranu to bylo zase něco zcela nového a jiného. Dalo mi celkem zabrat, než jsem si dala dohromady, jak to celé vytvořím, ale nakonec myslím, že se mi dort celkem povedl. A i kdyby ne, tak na ty podpisy jsem opravdu hrdá. Až jednou budu zoufale nezvládat studium na vysoké škole, dám se na dráhu padělatele podpisů. :D

Včelka Mája a její jmenovci

Hned na úvod bych chtěla shrnout událost,  pro níž byl tento dort vytvořen. Mělo by Vám to dopomoct k pochopení toho, proč je na něm Včelka Mája, její jméno a dvacítka.

Mamka má narozeniny!!

"Jéé, ten je hezký. Ale mohlo tam být víc kytiček" 

Tak tohle je přesně ten důvod, proč zavděčit se rodině je poněkud komplikované. Vždycky si najdou něco, co by mohlo být jinak nebo lépe nebo třeba obojí. Ale s tím má, myslím si, zkušenosti snad každý z nás. Ale péct pro rodinu má i svá pozitiva. Tak třeba, můžete si trošku zaexperimentovat, a víte, že když se vše nepovede úplně podle vašich představ, tak možná budou trošku zklamaní, ale neomlátí Vám dort o hlavu a ani Vás nepošlou do ne moc slušných končin. To nemůžou. Přece jen, jsou Vaše rodina.

Květinový košík

A je tady další dortík. Tentokrát tak jak to mám ráda - s květinami. A musím říct, že s výsledkem jsem byla spokojená. Vytvořila jsem košíkový efekt. Nebo, alespoň jsem se o to pokusila, tak snad to košík alespoň připomnělo. Nahoru jsem posadila několik kopretin a tři žluté růže a doplnila hodně hodně zelenými lístky. Ale aby toho nebylo málo, konec vytvořily malinké sedmikrásky a tři malé berušky. Prostě takový vyletněný dortík. 

Teď už mi nějak dochází slova. To bude tím horkem. :D Takže si jen prohlédněte fotografie a já doufám, že i Vám se bude můj výtvor líbit.

Mimoni IV - tohle už tu dlooouho nebylo!

"Pečeš ráda, pečeš ráda, pečeš ráda, pečeš ráda..."

Tak ani odříkání těchto slov mi nepomohlo od naprostého šílenství a nalézání mých stinných stránek při vytváření těch žlutých, ošklivých, šíííleně oblíbených postaviček. Ano, ano, mám na mysli mimoně. A moc mi nepomohl ani fakt, že jsem je tvořila už tady, tady a tady. Ale neberte to negativně, je naprosto pochopitelné, že je všichni tak milují. Jsou malí, mluví takovou tou zvláštní mluvou a prostě jsou jistě děsně rozkošní. A!! Zaslechla jsem, že je o nich celý jeden nový film. Pro upřesnění - neviděla jsem ho a ani to neplánuji. Ne, že bych snad neměla ráda animáky. Jenom po těch hodinách strávených nad linkou se zády ohnutými v nepříliš pohodlném úhlu, abych vytvořila dalších 13 mimoňů, nemám tu potřebu se na ně ještě dívat v televizi.

Oggy a škodíci ("švábi" - pro starší generace)

Myslím, že tenhle animovaný seriál zná snad úplně každý. A to "každý" myslím fakt doslova, protože jak jinak si vysvětlit to, že když jsem vytvářela postavičky na tenhle dort, přišla ke mně babička a říká: "To jsou ti skřeti, co jsou ráno na Primě!" V tu chvíli jsem nevěděla, co jí na to říct, a tak jsem se jen začala smát. Ale taky mě to dost potěšilo. Alespoň jsem měla důkaz toho, že jde poznat, oč jsem se snažila. A to jistě každý, kdo se zrovna nevěnuje nějaké extra abstrakci, uzná.

Nepojmenovatelný dort + další změna

Neustále mě to překvapuje, ale přitom se mi to děje tak často. Po minulém článku, kde jsem líčila, jak trávím prázdniny doma, se opět mnoho věcí změnilo. Takže já, i přestože jsem mnoha lidem tvrdila, že brigádu nemám a ani neplánuju mít, jsem já samozřejmě začala brigádničit. Ale na mou obhajobu - nebylo to plánované. Přišlo to tak nějak z čista jasna, ze dne na den, a vlastně jsem nikdy netvrdila, že brigádu vyloženě nechci. Takže je to tak, začala jsem pracovat. Nicméně, hned po prvních pár dnech si dávám menší pauzu, neboť odjíždím na dovču. 

"Cheescake" vs. "Cheespie"

A v tuhle chvíli si asi myslíte, že jsem se zbláznila. No, nebudu Vám tvrdit, že jsem úplně normální, ale na blázna jsem to snad ještě nedotáhla. I když...

Každopádně, proč jsem zvolila takový titulek? Důvod je úplně prostý. Přiblížil se konec školního roku. Tedy, škola mi skončila už dávno, ale pořád jsem chodila do hudebky hrát na flétnu. A bohužel letos pro mě skončila nejen střední škola, ale také hudební škola, protože už jsem prostě stará. :D A já jsem byla toho názoru, že má skvělá paní učitelka si zaslouží, abych se jí nějak odvděčila. Samozřejmě za nějakých jedenáct let výuky se jen těžko odvděčuje, ale chtěla jsem jí dát alespoň malinko najevo, jak moc si vážím času, který mi věnovala, protože to pro mě opravdu mnoho znamená. Samozřejmě si možná říkáte, že bych měla spíše poděkovat svým rodičům za to, že mi hudebku celé ty roky platili, za to jsem jim samozřejmě taky nesmírně vděčná a oni to ví... Navíc je vídám a budu vídat pořád, takže k odvděčení se jim bude ještě mnoho příležitostí (tak třeba dnes jsem žehlila, pokud to čteš, mami ;) ).

Promoce

Konečně. Další dortík!! Už je to, alespoň na můj vkus, docela dlouho, co jsem pekla nějaký dort. Vlastně to mělo své důvody. Raději jsem upřednostnila maturitu a učení na ni, než pečení. Zní to docela hrozně, ale co se dalo dělat. Maturita pro mě byla v posledních měsících vrcholkem priorit. Teď už ale k onomu dlouho očekávanému dortu. 

Oreo dort aneb sbohem, gymple!

Ten titulek zní docela dost zvláštně, když se nad tím zamyslím. Ale čtěte dál a snad pochopíte i důvod onoho titulu.

Již mnohokrát jsem se zmiňovala o mé maturitě. A nyní, věřte nebo ne, je maturita zdárně za mnou. Mám-li být upřímná, bylo to docela náročné období. Ani ne tak fyzicky, ale na psychiku je maturita docela záběr. Tedy alespoň pro nervující a stresující lidi jako jsem já. Když se na celou věc podívám zpětně, musím uznat, že jsem celé záležitosti mohla obětovat mnohem méně nervových vláken, ale myslím, že tím si opravdu musí projít každý. Vlastně, když nad tím vším tak přemýšlím, vůbec mi celá věc nedochází. Vždycky jsem vnímala maturanty jako velké osobnosti, kteří zvládli ohromnou věc. Blbost. Připadám si pořád stejně jako předtím. Jsem úplně stejná, malá, červenovlasá holka plná naivních představ o lidech a naděje ve světlejší zítřky (trocha filosofie nikdy neuškodí :D ). Nevím, třeba mi to časem dojde. Teď mám docela dost času nad tím přemýšlet, takže uvidíme.

Dvojdort pro sourozence

Tentokrát jsem vytvářela dort pro dva sourozence, kluka a holku. Chlapec slavil jedenáct a holčička 6 let. Když jsem si poprvé vyslechla, co mě čeká, moc jsem si nedovedla představit, jak to zrealizuji. Dozvěděla jsem se, že malá oslavenkyně má období "Hello Kitty", takže tady byla volba jasná. Jenže malinko problematické bylo vymyslet druhou půlku dortu. Tu klučičí.

Dort pro hlavu rodiny

Rok se s rokem sešel a můj milovaný tatínek měl opět narozeniny. Možná si vzpomínáte na jeho dort z loňska (nebyla bych to já, kdybych ho nepřipomněla, takže klikněte sem). A letos jsem zůstala v moto tématice. Teda alespoň lehce.

Růžová jednička

Tentokrát bylo mým úkolem upéct dort ku příležitosti prvních narozenin malé Amélie. Přání znělo - dort ve tvaru číslice jedna. Zbytek byl na mně. A jak jsem již psala tady, dorty pro miminka (nebo malé děti) jsou prostě super. Možná téměř nejlepší. Ano, jako (skoro) každá holka miluju všechny roztomilé věci, a kam je lépe zakomponovat, než na dětský dort? Správně, tyhle dorty jsou nejlepší místo.

Květiny a motýli

O své úchylnosti na květinové dorty už jsem se zmiňovala. Připomenout si to můžete třeba tady (jistě po tom všichni toužíte). :)

Každopádně, konečně přišla další příležitost ke květinovému dortu. Mimochodem byl to dort k autu, které jsem pekla naposled. Pro pochopení, pekla jsem dva dorty pro jednu osobu, která je měla pro své sourozence - dvojčata. A ne, nebylo to pro mě a mého bratra, kdyby Vás to náhodou napadlo, neboť jak jistě víte, pro nás už jsem dorty pekla v lednu (tenhle a tenhle).

Auto a práškové barvení

Tentokrát jsem dostala za úkol opět něco zcela jiného a nového. Auto. Vím, že je to pro dorty víceméně běžné, ale chápejte. Nepeču zase tak dlouho a nejsem profesionál, takže já jsem se s dortem ve tvaru auta ještě osobně nesetkala. Ale pokud už jste si ode mě něco přečetli, tak víte, že výzvy se snažím přijímat a splnit (i když ne vždy to dopadá na výbornou). Dala jsem se do toho s tím, že je důležité, aby to alespoň vzdáleně připomínalo cosi sloužící pro převoz osob a menšího nákladu po vozovce.

Pečení do půl jedenácté

Samozřejmě do půl jedenácté večer!! Já vím, že teď si mnozí řeknou: "Vždyť to je úplně v pohodě, to já jsem v největším rozletu!" Jenže já nejsem. Asi takhle: vstávám v 5 ráno, protože bydlím docela dost daleko od školy. A jsem prostě ranní ptáče. (I kvůli tomu mám trošku strach z toho, že bych náhodou maturovala odpoledne. (jen tak mimochodem) :) Odpoledne už mi to moc nemyslí)

Fotka nic moc (krásně na ní jde vidět ta "rovnost" střech, ale aspoň něco :D

Selfish one

Konečně jsem si udělala radost a stvořila dortík podle mého (a pouze mého) přání. Měla jsem narozeniny, a tak jsem samozřejmě už trošku dopředu přemýšlela, jak ho udělat. Letos bylo mou obrovskou výhodou, že bratr už dort měl. Nemusela jsem se tedy zabývat tím, že by na něm měly být prvky pro nás oba (případně něco neutrálního). Takže tentokrát to byl prostě dort jenom pro mě a taky jsem si jeho výrobu patřičně užila.