První svatební

Tak jsem se konečně dočkala a mohla jsem upéct svatební dort. Zní to sice úžasně, ale bohužel (možná bohudík) měl vypadat velmi podobně jako jeden z mých předchozích dortů. Změnit jsem měla jenom barvy. Místo modré klasicky bílou a růže lososové barvy. Takže v závěru nenastalo víceméně žádné extra drama a vše bylo v pohodě. Ale stejně to byl první svatební a to se počítá. :)

Bobek bez Boba

To je tak, když máte známé ve svazu chovatelů a jeho členové mají přezdívky typu "Bobek". Nic proti tomu, vlastně je to docela milé. A hlavně je to při pečení dortů dost praktické, protože se z takové přezdívky může rázem stát hlavní prvek a téma. Myslím, že je to tedy jasné. Měl být takový jednodušší, než minulý klobouk i s králíky, takže jsem udělala jednoduchý kruh, potáhla ho, vyřezala postavičku Bobka, přidala nápis a bylo to. Na boky jsem ještě vykrojila králíky a kohouty, neboť oslavenec je nadšený chovatel domácího zvířectva.

Zahrada a větrník

Můj další výtvor je poněkud komplikovanější. Je to jeden z těch dortů, které jsou vymýšleny na míru člověku, pro něhož jsou určeny. Tenhle je tedy svým způsobem ve stylu zahrady se sekačkou + tam měl být ptáček + takový ten větrník z větrné elektrárny + nápis: "Důležitý je první dojem". Takže se to může zdát jako malinko větší chaos, ale tohle všechno jsem na dort dala a celkem to i šlo. Největší problémy dělal asi ten proklatý pták, který nechtěl za boha držet. Buď mu padala hlava od těla nebo tělo od hlavy nebo taky křídlo, no a vrcholem všeho bylo, ldyž držel po hromadě, ale nechtěl držet na místě pro něj určeném. Ale já jsem nad něj vyzrála a použila na něj tolik cukrářského lepidla, že se nakonec ani nehnul. Takže: vítězství!!! :D

Srdce pro pradědečka

Ne pro mého pradědečka, ale pro pradědečka někoho jiného. Je modré, jsou na něm slunečnice a hrozně mě to bavilo. Malinko problematické bylo, že měl být pařížského typu, což jsem ještě nedělala. Každopádně, alespoň jsem mohla rozšířit spektrum příchutí. Takže jsem si na internetu vyhledala postup výroby pařížského krému a šlo se na to. Nevím, jestli je to u tohoto krému normální, ale pouštěl mi hrozně moc vody. To bylo lehce stresující, protože jsem nevěděla, jestli se mi na něm udrží potahovka. Ale, jak se říká, risk je zisk. Potáhla jsem ho a, světe div se, všechno drželo na svém místě!!

Mickey Mouse (never again)

Nedokážu všechno. Je to tak. Já jsem s tím smířená a doufala jsem, že lidé, kteří si u mě budou objednávat dorty počítají s tím, že nejsem vyučená cukrářka, a tudíž nedokážu úplně překrásné a úžasné dorty.

No, teď už ale k věci (dortu). Zadání bylo jasné - sedící Mickey Mouse. Obyčejně bych udělala potahovaný dort, ale tentokrát jsem si řekla, že bude lepší, když ho potřu krémem a z tvarovací hmoty vytvořím jenom doplňky typu uši, nos, ocas, atd. Musela jsem upéct 3 dávky korpusu, spotřebovala jsem šílené množství krému a ještě šílenější množství barviva (obarvit cokoliv na černo je fakt dost těžké), ale nakonec myslím, že se mi to celkem i povedlo. Sice to nebyla přesná kopie Mickeyho Mouse, spíš krteček s obříma ušima, ale na mou úroveň cukrářství to snad celkem šlo.

Stejně mám z něj celkem dost :D