Rybízovo-kokosové muffiny

První věc, která by Vás krom toho, proč Vás v poslední době nezatěžuji svými rádoby zajímavými poznatky, by jistě mohla být, proč proboha v říjnu píšu recept na rybízové muffiny, když rybíz už dávno není v sezoně. Odpověď je jednoduchá, tyhle muffiny bych rozhodně z čerstvého rybízu nedělala. Ne, že by to nešlo, to vůbec ne, klidně je udělejte v létě, až zase bude rybízu, co hrdlo ráčí, ale u nás to takhle asi nikdy nepůjde. Jakékoliv čerstvé ovoce u nás nemá šanci přežití. Položte přede mě a mé rodiče mísu jakéhokoliv ovoce a věřte, že během chvilky bude mísa prázdná. Jsme tak trochu ujetí na ovoce, no. Co se hned nezmrazí je nenávratně ztraceno. A tak jsem tyhle muffiny pekla z rybízu mraženého.

Dorty a sýry

Upéct dort pro milovnici sýrů byl na jednu stranu úkol velmi jednoduchý, ale na druhou také dosti složitý. Hned, když jsem slyšela, že by to mělo být "něco hodně sýrového", měla jsem vizi. Prostě jsem věděla, co vytvořím. Občas se to tak stane a je to super, protože Vám tím odpadne taková ta zdlouhavá vymýšlecí rutina. (Pokud samozřejmě v průběhu pečení nezjistíte, že Váš nápad je jaksi těžko realizovatelný. To je pak celkem špatné.) Jenomže, lehce problematické bylo, jak sýry správně obarvit a rozlišit, aby dort vypadl co nejvíc reálně. 

Další mimoni!!

Po sedmé!!

Tak schválně, jdu spočítat, kolik mimoňů jsem na dorty celkem vytvořila. 67? Asi ano! :D Počítala jsem to v rychlosti a jen jednou, takže si dáme malinké rozpětí, kdyby se to náhodou někomu chtělo počítat a zjistil by, že jsem se někde sekla. :D Takže do dnešního dne jsem celkem vytvořila 67 (+/- 2) mimoňů. To už je celkem slušné číslo, ne? Raději už si ani nepředstavuju, kolik času mi to celkově zabralo. Řekla bych, že hodně, by mohlo být to správné vyjádření. Už bych je možná mohla začít mít ráda...Nooo, nevím, asi ještě spíše ne. Ani si nedovedete představit, co rozčilování mě stály všechny ty mrňavé dlaně, oči, brýle, o vlasech vůbec nemluvím, protože ty se mi většinou po vložení dortu do krabice a první manipulaci s ní stejně odlomily. Takže na to "mít je ráda" si ještě asi počkám.

Sedm psů na dvou patrech

Jako upřímně, původně jsem myslela, že u tohohle dortu se zblázním. Ne, že bych se snad zalekla něčeho nového, ale první vize tohoto dortu byla dvě patra, vanilkový a oreo krém a 14 psů. A právě ona číslice 14 mě celkem vyděsila. Reálně jsem tušila, že abych na dort nacpala 14 psů, musela bych je šíleně zmenšit nebo nevím...nedělat je vůbec. Takže jsem tuto vizi zredukovala na "udělám co budu moct, ale čtrnáct psů tam určitě nenacpu". A nakonec jsem jich tedy vyrobila přesně polovinu a myslím, že lépe to dopadnout nemohlo!!

Jahůdka!!!

Občas je třeba upéct tzv. děkovný dort. To je takový dort, kterým dáte najevo, že slova díků myslíte opravdu vážně, a tak je stvrdíte i něčím sladkým, což pro obdarovaného může znamenat buď, že si ho opravdu vážíte, nebo že ho máte tak rádi, že i když případně ztloustne, nebude Vám lhostejný. Ať tak či tak, tahle jahodová jahoda byla jedním z těchto děkovných dortíků.