Mimi cupcaky na křtiny

Budu se opakovat, ale nejlepší pečení je pro děti a miminečka. To mě baví nejvíce. Dortíky pro ně jsou nejroztomilejší stejně jako právě miminka nebo malé děti. Co jedno mám doma, jsem vůči nim ještě citlivější. Jsou to úplně zlatíčka. Ale dost rozplývání se. Pekla jsem tedy, jak jste již jistě pochopily, miminkovské cupcaky na příležitost křtin malého Davídka.

První narozeniny jedné cácorky

Pekla jsem dort! Po dloooouhé době znovu. Jak mi to jenom chybělo. Takže jsem si pečení náležitě vychutnala. Tentokrát zase úplně podle sebe. Pekla jsem dort k příležitosti prvních narozenin své neteře Natálky. A mohla jsem si ho udělat podle sebe, což bylo na jednu stranu odvážné rozhodnutí jejích rodičů, na druhou stranu jsem tento úkol vzala zodpovědně. Vytvořila jsem dort sice podle svého ale tak, aby vystihoval tu naši malou.

Co jsem zase (ne)zvládla

Tak. Je to tak. Měla jsem další narozeniny. Utíká to fakt rychle. Pamatuji se, že to není tak dávno, co jsem Vás informovala o svém mega čokoládovém dortu s popcornem, preclíky a dalšími mňamkami. A nyní jsem tu opět, ale tentokrát abych Vám ukázala cookie dort. Přivedl mě na něj můj Nejmilejší. Prostě jsme tak přemýšleli nad dorty, a protože oba bezmezně milujeme čokoládové cookies, napadlo ho, abych zkombinovala dort a cookies. A tak jsem přesně tohle udělala. Upekla jsem čokoládové korpus, jednu mega cookie ve velikosti korpusu a spoustu klasických cookies na ozdobu a na ujídání. Vše jsem slepila vanilkovým krémem a na úplný konec decentně dozdobila rozpuštěnou čokoládou. Jakooo...nebudu Vám lhát, povedl se mi. 😀 Já vím, že samochvála smrdí, ale berte to s nadsázkou. Byla jsem na sebe opravdu hrdá. Hlavně teda na tu obří cookie, ale celkově mě ten dort docela nadchnul a taky mi chutnal! A to je důležité.

Předvánoční dorty a slonisko

Je leden, já vím. A přesto se honosím nadpisem předvánoční dorty. No ano. Pekla jsem je totiž ještě před Vánoci. Asi Vám to došlo, jasně, ale i tak to raději osvětlím. Jak jste si taky jistě všimli, dlouho dlouho jsem nic moc nepřidávala. Není to proto, že bych nic nepekla, to jistě ne, je to proto, že se toho na mě nahromadilo mnoho, a tak jsem neměla čas psát a zásobit Vás svými výtvory. To víte, bylo před zkouškovým, potom zkouškové, měla jsem pár koncertů se svým milým a do toho všeho Vánoce. Ač se Vám to nemusí zdát, na mě toho už bylo dost, a to se ani nezmiňuji o všech záležitostech, které jsem musela vyřešit doma. Ale teď už dost. Jdeme na dorty.

Mnoho dortů a nedostatek času

Znáte to, když toho chcete fakt hrozně moc a prostě to nedokážete zvládnout? Je to velmi zlý pocit. Já osobně ho tedy nesnáším. Prostě si dáte nějaký cíl a on se Vám začne hroutit kvůli jedinému aspektu - nedostatku času. Ale je to tak a ne jinak, den má jen 24 hodin, nafouknout ho nemůžete. A tehdy, právě tehdy nastává ta nouze, ve které poznáte přítele. Doslova a do písmene. Musím uznat, že nebýt toho jediného, kterého ctím nade vše, zhroutila bych se buď já, moje škola, práce anebo lidi, kteří očekávali dorty na své oslavy. Ale on tu byl a pomohl mi. Opravdu hodně moc mi pomohl. A touto skromnou cestou mu tím chci vyjádřit díky.