Pokud by se dal rok označit jako přelomový, pravděpodobně by to byl práv ten minulý. Alespoň tedy za mě určitě. A hned z několika důvodů. A upřímně, bylo toho na mě možná až moc. Asi to šlo poznati tady. Na místě, kam jsem chodila tak ráda, protože tady si schraňuju své výtvory, tady mám odvahu je ukázat světu a tady sdílím to, co mám moc ráda. A nesmírně mě to baví, ale...řekněme, že věci občas nejdou tak, jak si je naplánujete a vy musíte velmi rychle a velmi intenzivně zapojit své improvizační schopnosti, protože jinak by to mohlo mít fatální následky. A protože každý rok, když se blíží to významné datum, kdy si k věku přičítáte další jednotku, sepisuji nějaký velice hodnotný a filosoficky zaměřený (ano, je to tak, smysl pro humor mě neopustil) příspěvek, ani letos si jeden takově neodpustím. A tak nějak se pokusím v něm tu přelomovost popsat a zachytit. Věřím, že mnoho z Vás to přejde s tím, že je nějaké vypisování srdíčka nějaké holky, co si hraje na cukrářku nezajímá, ale já to beru hlavně jako takovou rekapitulaci pro sebe. Takže pokud nejste příliš příznivi takovýmto výlevům, mrkněte se třeba sem, na moje dorty. ;)
Vlastně bych mohla jednoduše minulý rok rozdělit na tři části. Před porodem, během porodu (ano, i to byla fáze, která se počítá za samostatnou kapitolu) a po porodu.
Před porodem to nebylo úplně super, to jste možná postřehli i Vy, když jsem to sem tak nějak potřebovala ze sebe vyplivnout. Bylo to období, které, bohužel, musím označit za nejhorší v mém životě, a ačkoliv by si každá žena měla prožít těhotenství v klidu, pokoji, relaxu a lásce, já jsem si ho "užila" přesně naopak. V extrémním stresu, pod tlakem, s mnoha úzkostnými a depresivními stavy atd. A ne, nemohly za to těhotenské hormony. Prosím, nenechejte se týrat. Ano, bohužel, bez veškeré subjektivity, si myslím, že můžu to, co jsem zažila označit jako týrání. Jasně, asi si myslíte, že týraní jedinci o svých problémech nedokáží mluvit, takže si jistě vymýšlím, ale věřte mi. Nebýt lidí, kteří mě z toho pekla dostali, asi bych o tom mluvit nedokázala a byla bych stále ve stejném stavu (psychickém, samozřejmě). Ani si nedovedete představit, jak těžké a hrozné je každý den se obávat, jestli to vydržíte a hlavně jestli to zvládne to miminko, které ve vás přebývá, a pro které jste vším, co má, včetně zdraví. Nepřeju to nikomu. Pokud se ptáte, proč jsem šla do takového vztahu, vězte, že psychopata mnohdy těžko poznáte...
Porod Vám tady popisovat nebudu. Nemám problém o něm mluvit, to vůbec ne, ale přece jen je tohle místo, kde by to pravděpodobně málokdo ocenil. Tedy, přece jen si dovolím něco napsat. Pokud jste ještě nerodily, dámy, nebojte se ničeho a těšte se. Porod je pecka! Ano, moje maminka z něj sice asi bude mít trauma navždy, ale já na něj vzpomínám moc ráda. Poznáte samu sebe v úplně jiném světle a je to prostě zážitek, však to samy poznáte, pokud se samozřejmě rozhodnete pro dítě.
A období po porodu? No, tak to byla, je a předpokládám, že bude jízda. Upřímně, nezažila jsem nic fyzicky ani psychicky náročnějšího. Nebudu Vám lhát, mám poněkud nestandardně velké miminko, což je pro člověka mých rozměrů (ano, jsem trapně malá) dost náročné. Už jsem si prošla i fází nemohoucnosti se narovnat během pokládání dítěte na podložku. Zvládla jsem to, nebojte, ale není to úplně zábavička. Na druhou stranu, mám teď docela silné paže! 😄 Po psychické stránce je to z 99% nádherný pocit, být maminka. To jedno procento jsou chvíle, kdy nevím, co dělat, ale těch je málo a pomáhají mi s nimi mí nejdražší. Je to opravdu šílené, jaká verze lásky vznikne s příchodem dítěte. Je to ta nejkrásnější, nejčistší a největší láska. Ono to vlastně nejde moc popsat, takže to moc popisovat nebudu. Každopádně si užívám spoustu novinek, překvapení, hraní, zpívání, čtení a všeho, co si jen dovedete představit.
Se studiem je to teď taky trochu náročnější. Aby taky ne. Nevím, jestli jste někdy zažili dojíždění na vysokou školu s malým miminkem, ale pokud ne, tak je to fakt záhul. Kolikrát se mě někdo zeptal, jak to zvládám, to bych asi nespočítala na všech prstech, které mám. Bylo to mnohokrát. Řekněme, že to nějak zvládám, ale všem říkám, že jestli jsem to opravdu zvládla úspěšně, poznám až po státnicích. Tak mi, prosím, držte palce, aby to dobře dopadlo, a já mohla miminku obléci slavnostní úbor a vyfotit se s ním na promocích.
No...jak už je u mě ve zvyku, bylo to dost abstraktní počteníčko. Víte, ono se toho ale událo za poslední rok tolik, že by to vydalo na trilogii pěkně obsáhlých knih. A tak se jeví jako nejlepší způsob vypsat to v pocitech spíš než v konkrétních počinech a situacích. Ať už jste si z toho něco odnesli či nikoliv, dovolte mi popřát Vám krásný rok plný úspěchů s co možná nejvíce báječnými lidmi. Važte si těch, kteří Vás mají rádi a oplácejte jim to, jak můžete. Nesnažte se škodit, ale naopak čiňte dobro. Vrátí se Vám to. Opravdu! A pokud jste na tom momentálně špatně, nebojte se přijmout pomoct. Ono takové menší sebezapření a přijetí pomocné ruky může zachránit život nejen Vám.
Mějte se krásně
Radka P.
Žádné komentáře :
Okomentovat