Makronkovo-pusinková katastrofa aneb když se daří, tak pořádně

Právě před pár okamžiky mě potkala další, v pořadí již třetí makronková katastrofa. Nevím, čím to je, ale s touhle sladkostí si nějak nesedíme. Moc mě to neudivuje. Aby mě někdo nebo něco pochopilo, potřebuje to většinou nějaký čas (asi jsem fakt velmi specifický člověk :D ), ale už po třetí?? Vážně?? Jako nebudu Vám lhát, cítím se poněkud zklamaně, protože jejich přípravě jsem věnovala fakt úplně maximální pozornost. Jenže jak už to tak bývá - někdy to prostě nevyjde, a tak neklesám na mysli a momentálně naslouchám zvuku mixéru, který mi právě připravuje sníh na pusinky!! Nebojte, nezbláznila jsem se natolik, abych si řekla, že po nepovedených makronkách se mi něco povést musí.

--- A zde následovala pauza, abych zjistila, že ani z pusinek dneska nic nebude. Prostě, když se daří, tak se daří pořádně. ---

                                                        zdroj:bringingbackawesome.com

Hlava koně č.3

Tenhle dortík mě fakt bavil. To je takový ten pocit, když něco, co děláte fakt rádi, nemáte delší dobu (u mě tedy přibližně 3 týdny) možnost uskutečnit. A pak přijde další příležitost. U mě to tedy logicky je právě pečení a tvoření dortů. Tentokrát jsem měla za úkol upéct dortík ve tvaru koňské hlavy. Tu už jsem kdysi pekla a na blogu o tom naleznete samostatný článek - zde. Ačkoliv obyčejně 3D dorty zase tak ráda nedělám, u tohohle jsem si řekla, že když už jsem to jednou zvládla, nebude to zase takový problém, takže ze mě kapka stresu opadla. Ale to víte, pokaždé máte trochu nervy, aby se dort líbil, takže i kdyby to byl třeba padesátý kůň, nervy budu mít stále.

Sebekritika, výzvy a cupcakes

Někdy uvažuji, jestli jsem si neměla vybrat jiný koníček, než je pečení. A pak začnu uvažovat fakt hodně a to už není dobře. Víte, tak nějak se ze mě v mých teenagerovských letech (hahaa!! už to můžu použít jako ohlédnutí do minulosti!! Že by další výhoda rozloučení se s "náctiletím"??) stala velmi perfekcionistická, lehce labilní a pravděpodobně pro neobeznámeného jedince poněkud divná osoba. Ach, to bylo velmi vysilující popsání. Asi tento popis mnoho lidí nepochopí, protože, řekněme si upřímně, nikoho nepoznáte a nepochopíte z několika článků a jedné popisující věty. Ano, je to tak, bohužel i bohudík, lidé jsou komplikované bytosti.

Červený samet a krémový sýr

Red velvet cupcakes with cream cheese frosting. Tak tohle má být údajně nejvíce oblíbená kombinace chutí cupcaků. A není se čemu divit. Vynikají totiž minimálně svou neobvyklou barvou. A jak známo, červená barva v sobě skrývá mnoho emocí, vášně a v neposlední řadě i lásky. A tak je třeba i právě ona barva důvodem, proč si je lidé po celém světě tolik oblíbili. (No jasně, netuším, zda se po celém světě dají sehnat cupcaky, více než pravděpodobně ne, ale berte to s trochou nadsázky.) Já jsem se o red velvet cupcakes dozvěděla už dávno. Troufla byvh si dokonce tvrdit, že to byly jedny z prvních, o které jsem začala jevit nějaký větší zájem, protože jinak mi kdysi cupcakes přišli nudné. Ano, ano!! Je to děsivé, ale dnes už vím, že cupcakes jsou fakt super zábava a dá se s nimi perfektně vyřádit.

Moje kuchyňské nezbytnosti a vychytávky

Jsou věci, které můj pobyt v kuchyni usnadňuji. Tedy, dříve mi práci usnadňovaly, dnes už si bez nich pečení/vaření nedovedu představit. A teď už se vztah s níže uvedenými věcmi vyvinul v něco mnohem hlubšího!! :) Možná se to zdá divné, ale už jsem se fakt přetransformovala v takové jakési něco, které šílí po každé vychytávce a skvělé věci do kuchyně, o které si ostatní mohou myslet, že je naprosto zbytečná či nesmyslná, ale pro mě prostě není. Mimochodem, takový objev nové, skvělé věci v mém případě asi vypadá poněkud pofidérně, neboť se umím radovat z maličkostí. Z opravdu malých maličkostí a opravdu velmi hodně. Obdivné tanečky a zpívané citoslovce nejsou výjimkou. Takže pokud někdy takhle někoho uvidíte, nedivte se, je to zcela normální.