Zadek

Občas je potřeba upéct nějaký zběsilý dort. Ačkoliv, nevím, zda se ženský zadek dá považovat za zběsilý. Možná spíš ujetý, šílený, oplzlý nebo tak nějak? Kdo ví? To je vlastně jedno. Prostě, občas je potřeba upéct si dort ve tvaru ženského zadku. Hmm, to zní možná ještě podivněji. Ale to nevadí. Věřím, že jistě chápete, co tím vším chci říct. Ano, správně! Chci tím říct, že další z dortů, které jsem během své blogovací pauzy vytvořila, byl tento, ve tvaru dámského pozadí.

Čtyřoslava a sušenkové košíčky s náplní z krémového sýra

Když se Vám v rodině v jednom roce sejdou dvoje půlkulatiny, jedny kulatiny a ještě k tomu půlkulaté výročí sňatku, vyžaduje to ve většině myslí nějakou tu oslavičku. A ne jinak tomu bylo letos u nás. Byly to dvoje pětačtyřicetiny, jedna sedmdesátka a jednou pětadvacáté výročí svatby. Možná Vás teď napadá otázka: „A to jako všechny vyšlo na jeden měsíc?“. A odpověď zní: „Ne, nevyšlo. Bylo to rozprostřeno ve více měsících, ale slavit jsme se rozhodli jen jednou.“ Je to divné? Jak se to vezme. Když to vezmete tak, že to je oslava pro více lidí, takže tam nebude ten jeden oslavenec, který by se měl cítit výjimečně, jedinečně atd., pak ano, je to divné, ale když to vezmete tak, že všichni oslavenci už jsou dospělí, takže po žádné super oslavě jen pro sebe úplně extra zvlášť netoužili, a že uklízíte pouze jednou a ne čtyřikrát, pak Vám to jistě divné nepřijde.

Světle zelený s květinami

Vzpomínáte na předchozí dort? Tenzdobený živými květinami? Tak si představte, že úplně nezávisle na sobě jsem na tu stejnou oslavu pekla dort ještě jeden. Tento byl ale docela jiný. To už ostatně sami vidíte na fotkách.

Dvoupatrový s živými květy

Když už jsem tedy dospěla k návratu na tento pečením oplývající prostor, dovolte mi, abych se pochlubila tím, co Vám za uplynulé dva měsíce ušlo. Myslím tím samozřejmě z mých pečících kreací. Jen doufám, že Váš zájem neopadl a stále rádi ztratíte chvilku Vašeho času prohlížením si toho, co jsem vytvořila. Pro začátek se chci podělit o dvoupatrový dort zdobený živými květy.

Jak to vypadá, když se mi nedostává pečení a jedny barevné cupcakes

Velikonoce. Těch se týkal poslední příspěvek na mém blogu. A to je sakra frustrující. Když jsem nad tím začala uvažovat, měla jsem slzy v očích. Vážně, bez přehánění. Je mi to fakt velmi líto. Ne, že bych snad bez psaní nemohla existovat, to už bych asi neexistovala (hmm, jak logické), ale bohužel za tu dobu, po kterou jsem nepřispívala svými geniálními články na blog, sem toho ani nic moc extra neupekla. Je to fakt depresivní. Víte, pečení je po hudbě můj největší koníček. Možná i té hudbě začalo velice intenzivně konkurovat, a tak jistě budete chápat, že ta doba, kterou jsem neupekla nic, co by ukojilo mou vypěstovanou touhu po pečení delikatesních famózností, byla skoro až neúnosná.