Čtyřoslava a sušenkové košíčky s náplní z krémového sýra

Když se Vám v rodině v jednom roce sejdou dvoje půlkulatiny, jedny kulatiny a ještě k tomu půlkulaté výročí sňatku, vyžaduje to ve většině myslí nějakou tu oslavičku. A ne jinak tomu bylo letos u nás. Byly to dvoje pětačtyřicetiny, jedna sedmdesátka a jednou pětadvacáté výročí svatby. Možná Vás teď napadá otázka: „A to jako všechny vyšlo na jeden měsíc?“. A odpověď zní: „Ne, nevyšlo. Bylo to rozprostřeno ve více měsících, ale slavit jsme se rozhodli jen jednou.“ Je to divné? Jak se to vezme. Když to vezmete tak, že to je oslava pro více lidí, takže tam nebude ten jeden oslavenec, který by se měl cítit výjimečně, jedinečně atd., pak ano, je to divné, ale když to vezmete tak, že všichni oslavenci už jsou dospělí, takže po žádné super oslavě jen pro sebe úplně extra zvlášť netoužili, a že uklízíte pouze jednou a ne čtyřikrát, pak Vám to jistě divné nepřijde.

Světle zelený s květinami

Vzpomínáte na předchozí dort? Tenzdobený živými květinami? Tak si představte, že úplně nezávisle na sobě jsem na tu stejnou oslavu pekla dort ještě jeden. Tento byl ale docela jiný. To už ostatně sami vidíte na fotkách.

Dvoupatrový s živými květy

Když už jsem tedy dospěla k návratu na tento pečením oplývající prostor, dovolte mi, abych se pochlubila tím, co Vám za uplynulé dva měsíce ušlo. Myslím tím samozřejmě z mých pečících kreací. Jen doufám, že Váš zájem neopadl a stále rádi ztratíte chvilku Vašeho času prohlížením si toho, co jsem vytvořila. Pro začátek se chci podělit o dvoupatrový dort zdobený živými květy.

Jak to vypadá, když se mi nedostává pečení a jedny barevné cupcakes

Velikonoce. Těch se týkal poslední příspěvek na mém blogu. A to je sakra frustrující. Když jsem nad tím začala uvažovat, měla jsem slzy v očích. Vážně, bez přehánění. Je mi to fakt velmi líto. Ne, že bych snad bez psaní nemohla existovat, to už bych asi neexistovala (hmm, jak logické), ale bohužel za tu dobu, po kterou jsem nepřispívala svými geniálními články na blog, sem toho ani nic moc extra neupekla. Je to fakt depresivní. Víte, pečení je po hudbě můj největší koníček. Možná i té hudbě začalo velice intenzivně konkurovat, a tak jistě budete chápat, že ta doba, kterou jsem neupekla nic, co by ukojilo mou vypěstovanou touhu po pečení delikatesních famózností, byla skoro až neúnosná.

Velikonoční košíčky - opožděně, ale přece!

Byly Velikonoce!! Asi jste to postřehly, uznávám. Ty zajíčky, kuřátky a především ovečkami (!) přeplněné uličky v každém malém, větším i největším obchodě se nedaly přehlédnout. A pokud už mě znáte delší dobu, tak Vám jistě neuniklo, že velikonoční pečení je moje velmi velmi oblíbené. Letos jsem si ale chtěla dát pauzu. Jenže, znáte to. Řeknete si: "Nic dělat nebudu. Ne, prostě ne. Raději se budu válet a prokrastinovat, protože, proč ne?" a pak Vás To napadne. Napadne Vás, že byste přece jen něco upéct mohli (a ke všemu víte, že tak dlouho byste se válet stejně nevydrželi). Něco úplně nového a úplně úžasného. A tak jsem vzdala nicnedělání a začala modelovat králíčky a kuřátka (a kachničky a králičí zadečky).