Moje experimenty - domácí lístkové těsto

Musím říct, že srovnám-li mé nadšení z domácího lístkového těsta a první pohledem na upečený korpus na puntíkovanou roládu, je to až hanebné, ale roláda jednoznačně vítězí. Vlastně, kdyby mě někdo viděl jak vykřikuji slova bezmezného nadšení a tančím kolem kuchyňské linky, asi by si o mé osobě nevytvořil zrovna valné mínění. Ale vraťme se k tomu, oč tu běží. A tím je domácí lístkové těsto. 

To jsem tak jedno pozdně letní ráno listovala svou sbírkou časopisů o jídle a narazila na záložku u lístkového těsta. A tak jsem se rozhodla, že čas konečně uzrál a já bych se mohla o ono těsto pokusit. Pakliže alespoň trošku víte, jak je příprava tohohle těsta (hlavně časově) náročná, asi si pomyslíte, že jsem blázen, ale já Vám musím odporovat. S kupovaným těstem jsem totiž nikdy nedosáhla pro mě optimálního lístkování a navíc jsem vždycky toužila po té úžasné máslové chuti, kterou prostě v kupovaném těstě nenaleznete. Existuje-li totiž něco, co mi úspěšně brání v mé snaze po bezpšeničném životě, jsou to báječné máslové croissanty (a taky skořicoví šneci, ale o těch snad někdy příště, jestli se mi je někdy podaří hezky nafotit).

Nyní by se velmi hodilo, abych Vám popsala, jak u mě funguje takový ten proces tvorby nových věcí:

1. Vymyslím si onu věc. Po většinou je to něco ne zrovna lehkého, protože s lehkými věcmi se neexperimentuje, to je přeci jasné. A navíc, čím těžší to bude, tím větší úspěch to bude na konci, tedy v případě, že dospějete zdárného konce. To dává smysl, ne? :D
2. Začnu pátrat a hledat a nalézat všechno o oné věci. V tomto případě to znamenalo asi hodinové shlížení všemožných videí a následná hodina hledání postupů. Dospěla jsem k tomu, že na celém internetu snad neexistují dva stejné recepty na lístkové těsto (= komplikace no. 1).
3. Prohlédnu lednici a zásoby, abych zjistila, že vše potřebné máme k dispozici. 
4. Začnu uvažovat o tom, má-li vůbec smysl pouštět se do něčeho nového a nebylo-li by lepší jednoduše upéct něco starého a osvědčeného (= komplikace no. 2)
5. Pustím se do toho. Na první pokus to dopadne katastrofálně a já se zařeknu, že to už nikdy nebudu zkoušet. Moje první lístkové těsto, které proběhlo někdy před 4 roky, nemělo lístky ani při největším zaostření nejzdravějšího oka na světě. (= komplikace no. 3)
6. Uběhne pár dnů, týdnů, měsíců či let a já své zařeknutí samozřejmě poruším, protože cítím, že mé pekařské schopnosti už jsou na tom mnohem lépe. A já se tedy pustím do dalšího pokusu. 
7. V případě zdárného konce, nastane chvíle oslav. V menší či větší míře, ale vždycky se dostaví. V takovém momentě se nemusí stát nic moc znatelného (nadšení se odehraje tak nějak vnitřně), ale taky se může stát, jak jsem již psala výše, že se dostaví jistý pocit euforie a totálního bláznovství.

Takže takhle nějak to u mě chodí. Tentokrát můj pokus skončil relativním úspěchem, ale pořád to nebylo úplně stoprocentní, takže na ten pocit euforie si ještě počkám, až třeba za pár let opět budu mít tu neskonalou touhu strávit den v kuchyni. Tím Vás nechci odrazovat, protože minimálně za tu vůni v kuchyni to stálo.

Z této dávky lístkového těsta jsem původně sice chtěla udělat croissanty, ale na ty se těsto nehodilo. Ne, že by snad chutnaly špatně, ale na ty lidlovské (odpusťte mi tu menší reklamu, ale uznejte, že jejich jsou vážně nejlepší) to fakt nemělo. Tak jsem do těsta vložila kousky hořké čokolády a hned byl výsledek o poznání lepší. Fakt netuším, čím to bylo, myslela jsem, že je to víceméně totéž, ale asi není. Čokoládové rolky byly fakt super. 

Tak nějak tuším, že z posledního kusu těsta, které mi teď smutně leží v lednici, upeču nějaký ten štrúdlíček, ale to si ještě musím rozmyslet.

Každopádně, tentokrát recept přidávat nebudu. Na internetu jich v případě nějakého čistě náhodného zájmu najdete mnoho až přemnoho, avšak ještě jednou upozorňuji, že příprava je velmi velmi zdlouhavá a lístkové těsto bych tedy označila jako těsto pro opravdové nadšence a pekařské fanatiky.

PS: Seznam receptů najdete zde :)