Předvánoční dorty a slonisko

Je leden, já vím. A přesto se honosím nadpisem předvánoční dorty. No ano. Pekla jsem je totiž ještě před Vánoci. Asi Vám to došlo, jasně, ale i tak to raději osvětlím. Jak jste si taky jistě všimli, dlouho dlouho jsem nic moc nepřidávala. Není to proto, že bych nic nepekla, to jistě ne, je to proto, že se toho na mě nahromadilo mnoho, a tak jsem neměla čas psát a zásobit Vás svými výtvory. To víte, bylo před zkouškovým, potom zkouškové, měla jsem pár koncertů se svým milým a do toho všeho Vánoce. Ač se Vám to nemusí zdát, na mě toho už bylo dost, a to se ani nezmiňuji o všech záležitostech, které jsem musela vyřešit doma. Ale teď už dost. Jdeme na dorty.

Čtyřoslava a sušenkové košíčky s náplní z krémového sýra

Když se Vám v rodině v jednom roce sejdou dvoje půlkulatiny, jedny kulatiny a ještě k tomu půlkulaté výročí sňatku, vyžaduje to ve většině myslí nějakou tu oslavičku. A ne jinak tomu bylo letos u nás. Byly to dvoje pětačtyřicetiny, jedna sedmdesátka a jednou pětadvacáté výročí svatby. Možná Vás teď napadá otázka: „A to jako všechny vyšlo na jeden měsíc?“. A odpověď zní: „Ne, nevyšlo. Bylo to rozprostřeno ve více měsících, ale slavit jsme se rozhodli jen jednou.“ Je to divné? Jak se to vezme. Když to vezmete tak, že to je oslava pro více lidí, takže tam nebude ten jeden oslavenec, který by se měl cítit výjimečně, jedinečně atd., pak ano, je to divné, ale když to vezmete tak, že všichni oslavenci už jsou dospělí, takže po žádné super oslavě jen pro sebe úplně extra zvlášť netoužili, a že uklízíte pouze jednou a ne čtyřikrát, pak Vám to jistě divné nepřijde.

Jak to vypadá, když se mi nedostává pečení a jedny barevné cupcakes

Velikonoce. Těch se týkal poslední příspěvek na mém blogu. A to je sakra frustrující. Když jsem nad tím začala uvažovat, měla jsem slzy v očích. Vážně, bez přehánění. Je mi to fakt velmi líto. Ne, že bych snad bez psaní nemohla existovat, to už bych asi neexistovala (hmm, jak logické), ale bohužel za tu dobu, po kterou jsem nepřispívala svými geniálními články na blog, sem toho ani nic moc extra neupekla. Je to fakt depresivní. Víte, pečení je po hudbě můj největší koníček. Možná i té hudbě začalo velice intenzivně konkurovat, a tak jistě budete chápat, že ta doba, kterou jsem neupekla nic, co by ukojilo mou vypěstovanou touhu po pečení delikatesních famózností, byla skoro až neúnosná.

Tartaletky s čokoládovou ganache

Babička slavila sedmdesáté narozeniny. Normálně byste asi očekávali velkou oslavu, spoustu lidí, rodinnou sešlost a další s tím spojené tradičně oslavovací akty, ale nenechte se zmást svými předsudky, jež Vám jistě v souvislosti s oslavami kulatin naskočí na mysl. Babička totiž pro tuhle příležitost měla úplně jiné plány. Usoudila, že vzhledem k tomu, jaká je zima, která už mě mimochodem začíná psychicky velmi velmi sužovat, bude lepší nechat oslavy na poněkud teplejší situaci, tedy na léto. Je to zvláštní, uznávám, ale proč ne. Já jsem se do toho rozhodně nechtěla motat. Ale, jak to tedy souvisí s tartaletkami, ptáte se? Už se k tomu pomalu ale jistě dostávám...

...a pak jí upadla ruka

Aaaaaaa jsem zpět. Úplně na začátek Vám všem přeji krásný a úspěšný rok 2017 plný skvělých lidí, zážitků a hlavně požitků z nejrozličnějších dobrot. Buďte optimističtí a snažte se co nejméně stresovat, mějte rádi sebe i ostatní a užívejte života co nejvíce to jde. 😉

A teď už pojďme  polemizovat nad dalším dortem. 

Květnový Restaurant Day!!

V sobotu byl další Restaurant Day. A já jsem se ho po dlouhém rozmýšlení rozhodla absolvovat. Ne, že bych se ho snad nechtěla zúčastnit, to ne, ale nějak toho teď bylo trochu více a já jsem si nebyla jistá, jestli se na něj stihnu pořádně připravit a hlavně napéct v takové kvalitě, jak bych si přála. Ale, pak jsem se během chvíle rozhodla, že to risknu. Každý má přeci tolik času, kolik si ho udělá. A víte, co? Je to pravda.

Jednorožec a mňamky aneb překonávat se, stojí za to!!

Tak tentokrát to byla vážně obrovská výzva. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že největší ze všech dosavadních (ačkoliv Restaurant Day jí šlape na paty). Tentokrát jsem totiž pekla jak dort, tak menší sladkosti. Navíc jsem začala brigádničit, takže to bylo celkem maso!!

Vanilkové cupcakes s malinovým mascarpone krémem

Zní to jako osvědčená klasika, ale pro mě to byla novinka a taky tak trochu risk. Nikdy předtím jsem totiž krém z mascarpone nedělala. Když nad tím tak přemýšlím, tak téměř celé mé RD menu bylo pro mě novinkou. Stoprocentně ozkoušené jsem měla pouze cupcaky se slaným karamelem a sušenky. Takže dobře, bylo to 50 na 50. Každopádně, ač jsem se lehce obávala, mascarpone předčilo mé představy i obavy.

Restaurant Day očima mě a (hlavně) mého mňamózního já

Taak a je to za námi.A dovolím si tvrdit, že velmi úspěšně. Já jsem tedy byla ze své první účasti na Restaurant Day úplně nadšená. Už když jsem o této akci slyšela poprvé, což bylo někdy před rokem, celý její koncept mě opravdu nadchnul. Ale jak už to tak (obzvlášť u mě) bývá, neměla jsem odvahu jít a prodat své kuchařské (respektive pekařské) umění, a tak jsem se nehlásila. Až nyní. Měla jsem totiž mnohem více času, takže jsem si řekla, že to prostě zkusím. Nemám co ztratit, tak proč ne. A stálo to za to. Určitě by do toho měl jít každý, kdo jen trochu uvažuje o tom, že by mohl, ať už něčím tradičním nebo nějakou extra specialitkou, inspirovat další lidi, protože to za to opravdu stojí.

Vánoce!! Úžasné pusinky

Konečně, jsem se zase dostala k něčemu zajímavému, co by mohlo obohatit tento blog. Jak jsem totiž již mnohokrát psala, před Vánoci se do kuchyně zas tak moc nedostanu. Dokonce jsem si i říkala, že bych Vám postupně fotila všechno cukroví, které napečeme, ale ihned mě tato myšlenka opustila, neboť těch druhů, řekněme, není málo. Ale o cukroví se ještě jistě rozepíšu v samostatném článku. 

Scrabblové popečeníčko

Pokud patříte k nadšencům téhle písmenkové hry, pak jste možná někdy zaregistrovali, že se v ní konají i turnaje. Tohle konkrétně bylo krajské kolo konající se na mé škole. Asi jsem se osvědčila (čehož si nesmírně vážím), protože jsem byla požádána, zda neupeču nějaké ty mňamky. A já jsem nadšeně kývla i přesto, že bych se spíš asi měla učit na maturitu. Ale je třeba se trochu odreagovat a já, jak jsem už psala mnohokrát, se odreagovávám právě u pečení.

Afterparty cupcaky

Prostě jedou, no. :D Cupcaky má každý rád, a tak se dají péct pořád, pořád a pořád dokola a pokaždé budou zaručeně úplně jiné. Vždycky okouzlí a nikdy nezklamou (pokud se Vám zrovna nestane katastrofa typu "zdrclý" krém nebo spálené těsto). 

Halloween party

Jsem v maturitním ročníku. To skýtá nejen neustálé učení a nervy z maturitní zkoušky, ale také něco příjemnějšího. Party a večírky. Tentokrát to byl stužkovací večírek. Nechtěli jsme nic nudného, takže jsme ho udělali pěkně tématický, ve stylu halloweenu. Musím říct, že to bylo naprosto úžasné. A věřtě, že ode mě, jakož to člověka převelice málo společenského, to musí být pravda. Přece jen hodina mého návratu domů svědčí za vše.

Naše halloweenská partička

No, ale já Vám samozřejmě nechci popisovat úžasnost a famóznost onoho večera. Především Vám chci ukázat všechny mňamky a dobroty, které se objevili na našem občerstvovacím stole. Bylo toho mnoho, přemnoho a nutno podotknout, že všechno 100% homemade. No jo, jsme taak šikovní. :D

Cupcaky na Hrabalovu počest

Je to smutné, ale je to tak. Po prázdninách moc dortů nikdy nedělám. Ne, že bych snad nechtěla, ale prostě je méně zakázek. Asi se na podzim narodilo málo lidí. Kdo ví?  Na druhou stranu, je to čas na vyzkoušení různých jiných věcí nebo psaní článků pro školní časopis.

Fluden

Pokud tohle slovo neznáte, neklesejte na mysli. Než jsem dostala za úkol ho upéct, taky jsem netušila, o co jde. Jedná se o tradiční židovský dezert. Je to vlastně takový datlový, křehký závin s meruňkovou marmeládou. Musím se přiznat, že mňamky tohoto typu úplně nevyhledávám, ale pekla jsem Fluden primárně pro školní časopis, kam vždy jednou za měsíc upeču něco v souvislosti s literaturou (už madlenky byly k této příležitosti). Fluden byl na počest Franze Kafky. Každopádně, mě velmi překvapil, vážně...

A tohle je Fluden ve vší své kráse  ;)

Těsto bylo úplně jiné, než obvykle dělám. Přidávala se do něj pomerančová šťáva, která ho krásně provoněla. Nebyl v něm žádný cukr, ale meruňková marmeláda a datle dodaly sladkost tak akorát. Fluden chutnal nejen mně, ale překvapivě úplně všem. Určitě ho zařadím do své knížky receptů.
Vy najdete recept tady.

Vzpomínka na léto

Léto pomalu ale jistě končí. Prázdniny jsou nenávratně pryč a teplota začíná klesat. Brouzdala jsem fotkama a objevila pár snímků z našeho pozdně letního grilování na konci prázdnin. S mou báječnou mamkou jsme si řekly, že zkusíme něco nového a připravily jsme několik italských předkrmů (okurka s lososovým dipem, sušená rajčata se sušenou šunkou, švestka naložená v portském a zabalená ve slanině a rajčátka s mini mozzarelou). A jako vždy jsem z nich byla naprosto nadšená. Nejen, že vypadaly krásně, ale chutnaly snad ještě lépe.

Takže výjimečně jsou zde fotky slaných maličkostí, ale i to se dá považovat za mňamky, vlastně jsou to mňamky. :) Ach joo... Zkrátka a dobře, bylo to super, barevné, milé, hezké a mňamózní.

English tea party

Konec školního roku se závratně blížil a učení postupně ubývalo. To znamená, že jsme mohli začít uvažovat o různých zpříjemněních školního času. Napadlo mě uspořádat takovou čajovou party v angličtině a oslavit tak naši úžasnou profesorku a celkově lidi, které tam máme. Navíc předposlední rok na škole prostě bylo třeba nějak hezky zakončit. :)

Školní party v anglickém stylu

Řekla jsem tedy svým spolužákům o mém plánu a oni překvapivě byli všichni hrozně nadšení. Takže jsme se domluvili na nějakém pečení a rychlých špuntech a vše mohlo začít. Byla jsem velmi příjemně překvapená, protože každý něco donesl, a dokonce i někteří kluci napekli!!! Sešel se cheescake s jahodami, cupcaky, čokoládové muffinky, čokoládové cookies, tvarohová bábovka, slaný závin s olivami a slaní šneci. Prostě samé mňamky.

Pyžama

Byla plesová sezona a po mně byly žádány dva dorty ku příležitosti Pyžamového bálu. Jak již z názvu plyne, jednalo se o ples (nebo spíše večírek), na který byl povinný "dresscode" právě pyžamo. Nevím proč, ale nemohla jsem vůbec přijít na to, jaký by měl dort být. Teď mi přijde směšné, že jsem nad tím vůbec uvažovala.

Když už jsem byla v koncích, dopadlo to jako vždy. Prostě jsem začala péct a řekla si, že něco z toho prostě vzejde. S výsledkem jsem po dlouhé době byla i já spokojena. Na dorty jsem vytvarovala postel a dámské nebo pánské "pyžamo" s papučemi.