úterý 11. června 2019

Státnice a cupcaky

Konečně se mi povedlo ukončit jednu kapitolu života. Státnice jsou úspěšně za mnou a je to docela osvobozující pocit. Obzvlášť po tom, co už toho bylo tolik, že jsem čekala, kdy mi vybuchne hlava. Jenomže to se samozřejmě stát nemohlo. Znáte to. Jste v nějaké pozici, kdy prostě musíte pořád uvažovat racionálně a nějakým alespoň trochu normálním způsobem fungovat, protože jsou na Vás třeba závislí jiní lidé a Vy úplně nechcete, aby Vaše problémy ty druhé nějak moc negativně ovlivňovaly. A to byl přesně můj případ. Sice mi bylo řečeno, že to na mě stejně šlo poznat (ano, samozřejmě, občas prostě nemáte úplně nelepší náladu, když se na Vás valí hromada otázek a projektů a bakalářských prací a kdoví čeho dalšího), ale vážně jsem se snažila, opravdu. A to se přece musí ocenit!

Nicméně, o tomhle jsem zas tak moc psát nechtěla. Upřímně, asi není moc věcí, o kterých by mělo smysl psát. Asi bych tímhle příspěvkem pouze chtěla dát najevo, že stále žiju, pořád něco dělám, vymýšlím, učím se, tvořím a! Peču! Faktem je, že už ne tak intenzivně, přece jen je to teď s tím vychováváním malého stvořeníčka poněkud časově náročnější, ale buďme k sobě upřímní, kdybych už nikdy nic neupekla, asi by bylo něco fakt špatně. Jsou záliby, kterých se nejde jen tak jednoduše vzdát, a tohle je pro mě rozhodně jedna z nich. Cupcaky, které vidíte na fotkách, jsem pekla hned na dvě příležitosti. Jednak jako podporu pro mé kolegyně, které měly státnice ještě před sebou (no, tedy, byla to spíše podpora pozitivního myšlení pro zkoušející). Druhým důvodem, byla oslava mého úspěšného ukončení bakalářského studia. Na obě příležitosti se jevily klasické květinové cupcaky jako ideální volba. Zkoušející totiž byly jen ženy, a ženy mají květiny ve většině případů alespoň trochu rády, a oslavy bez květin nejsou žádné oslavy, takže i pro tuto příležitost byly tyhle dortíky naprosto vhodné.

Už se upřímně těším, až zas něco supr čupr božího upeču. Ani nevíte, jak mi takové opravdové tvoření chybělo. Obávám se, že k přispívání na blog se v takové intenzitě, jako před někdy dvěma třemi roky už zřejmě nevrátím, ale budu se snažit Vás čas od času svými filozofickými úvahami nad pečením pobavit. Jistě o to všichni moooc stojíte, že? 😜

Na závěr držím palce všem, kteří ještě nemají všechny zkoušky za sebou a gratuluji všem, kteří je již úspěšně vykonali! Jsme dobří!

PS: Lubíku, doufám, žes dočetl až dokonce, neboť tento příspěvek věnuji především Tobě!!!




2 komentáře :

  1. Samozřejmě, že jsem dočetl až do konce!
    A děkuji za věnování!
    A máš pravdu, že kdybys už nikdy nic neupekla, bylo by to hrozně moc špatně. Protože pečeš fenomenálně! <3
    Lubík

    OdpovědětVymazat