Ne pro mého pradědečka, ale pro pradědečka někoho jiného. Je modré, jsou na něm slunečnice a hrozně mě to bavilo. Malinko problematické bylo, že měl být pařížského typu, což jsem ještě nedělala. Každopádně, alespoň jsem mohla rozšířit spektrum příchutí. Takže jsem si na internetu vyhledala postup výroby pařížského krému a šlo se na to. Nevím, jestli je to u tohoto krému normální, ale pouštěl mi hrozně moc vody. To bylo lehce stresující, protože jsem nevěděla, jestli se mi na něm udrží potahovka. Ale, jak se říká, risk je zisk. Potáhla jsem ho a, světe div se, všechno drželo na svém místě!!
Mimochodem, zajímalo by mě, proč se květinové dorty dostaly do ústraní. Podle mě jsou naprosto úžasné. Hezké, romantické, klasicky krásné a hlavně :) mě neskutečně baví výroba kytek na dort. No jo, malinko sobecké, ale je to tak. A navíc, když vás něco baví, výsledek je pak o to lepší, ne?? :)
Žádné komentáře :
Okomentovat