Tak. Je to tak. Měla jsem další narozeniny. Utíká to fakt rychle. Pamatuji se, že to není tak dávno, co jsem Vás informovala o svém mega čokoládovém dortu s popcornem, preclíky a dalšími mňamkami. A nyní jsem tu opět, ale tentokrát abych Vám ukázala cookie dort. Přivedl mě na něj můj Nejmilejší. Prostě jsme tak přemýšleli nad dorty, a protože oba bezmezně milujeme čokoládové cookies, napadlo ho, abych zkombinovala dort a cookies. A tak jsem přesně tohle udělala. Upekla jsem čokoládové korpus, jednu mega cookie ve velikosti korpusu a spoustu klasických cookies na ozdobu a na ujídání. Vše jsem slepila vanilkovým krémem a na úplný konec decentně dozdobila rozpuštěnou čokoládou. Jakooo...nebudu Vám lhát, povedl se mi. 😀 Já vím, že samochvála smrdí, ale berte to s nadsázkou. Byla jsem na sebe opravdu hrdá. Hlavně teda na tu obří cookie, ale celkově mě ten dort docela nadchnul a taky mi chutnal! A to je důležité.
Teď už ale, jako každoročně, jdeme rekapitulovat, hodnotit a kritizovat. Co? Nebo spíš koho? No přeci všechny mé činy, kroky, pokroky, blbosti a události, které mě potkaly. Věřím, že to všechny velmi zajímá. A když ne, já jsem si jistá, že až si tohle jednou za mnoho let přečtu, neubráním se úsměvům.
Svých 21 let jsem začala prožívat tak nějak standardně. Byl začátek semestru, měla jsem zkouškové, a tak jsem se dost učila. Učila, učila a učila. A bylo to dobře. Učení mě bavilo, baví a asi i bavit bude. Pokud si říkáte, že jsem fakt divná, tak máte pravdu..jsem. Úspěšně jsem zakončila první semestr svého studia na vysoké škole (již druhé) a s nadšením čekala, co bude dál. Víte, ta škola mě opravdu hodně baví, takže jsem opravdu netrpělivě čekala na další semestr. Není to divné, tohle ne, prostě mě to baví. To byl začátek. Všechno šlo normálně. A pak, velmi brzy z jara, jsem našla lásku. Zní to poeticky, a to je taky přesně tak, jak to bylo. Poetické, romantické a krásné. A trvá to do dnes. A to byla vlastně náplň celého zbytku roku.
Víte, možná si teď říkáte, že je to jen další příběh jedné krátké povrchní či hloupé lásky. Ale není. Jinak bych to tady ani nezmiňovala. Nebylo to totiž jen jednoduché. To jistojistě ne. I když spolu nejsme ani rok, prošli jsme si mnohým a to vše nás posílilo a posiluje. A tak jsem našla někoho, s kým mám ohromnou potřebu zůstat navždy. Mít s ním celý orchestr malých dětiček a prožít s ním všechno. Dal by za mě ruku do ohně, myslím, že doslova, a já to cítím stejně tak. Tak nám držte palce.
Nakonec se Vám ještě musím pochlubit, co krásného jsem od něj na narozeniny dostala. Pokochejte se fotkou. A záviďte! Já jsem byla mooooc nadšená! (Ještě si tam přimyslete spoustu ponožek)
Žádné komentáře :
Okomentovat