Oggy a škodíci ("švábi" - pro starší generace)

Myslím, že tenhle animovaný seriál zná snad úplně každý. A to "každý" myslím fakt doslova, protože jak jinak si vysvětlit to, že když jsem vytvářela postavičky na tenhle dort, přišla ke mně babička a říká: "To jsou ti skřeti, co jsou ráno na Primě!" V tu chvíli jsem nevěděla, co jí na to říct, a tak jsem se jen začala smát. Ale taky mě to dost potěšilo. Alespoň jsem měla důkaz toho, že jde poznat, oč jsem se snažila. A to jistě každý, kdo se zrovna nevěnuje nějaké extra abstrakci, uzná.

Domácí nutella

Ach můj bože!!! Tohle mě naprosto dostalo. Už pěkně dlouho jsem se od nutelly držela zpátky. Docela dost mě totiž odrazovalo její složení - cukr, cukr, cukr a pak něco málo navíc. To já zrovna dvakrát nemusím. Ale přece jen je nutella natolik geniální pomazánkou, že její chuť nezapomenete. A má ji rád snad každý. Já osobně jsem ji vždycky milovala na palačinkách. No jooo, to byla slast. Ale, jak jsem již napsala, už pěkně dlouho jsem nutellu neměla.

Rodinné soužití + borůvkové muffiny

Je tak šílené horko, že se mi roztéká voděodolná řasenka a já se přesto dobrovolně v den, kdy jsem dostala volno, snažím zasytit svou touhu po pečení. Jsem fakt magor, říkám si. Ale s tím už jsem jakžtakž smířená. A hlavně, nějak se prostě zabavit musím. Zjistila jsem, že mít brigádu má i jednu obrovskou výhodu. Nenudíte se. Jistě, možná neděláte úplně Váš "dream job", ale prostě máte co dělat. 

Tartaletky s vanilkovým krémem

I o tartaletkách už byla na tomto blogu zmínka. Ano, je to tak a já jsem si toho vědoma. Ale protože si stále stojím za tím, že tartaletky patří mezi naprosto geniální dezerty, jsou tu opět. A tentokrát v ještě lepší podobě. Plné vanilkového krému, který je, alespoň pro mě, dosti neobvyklý a ovoce. 

Snídaňová mánie + smetanové lívanečky

Miluju dlouhá rána. Tím mám na mysli rána, kdy vstanete, v klidu dojdete do kuchyně, nachystáte si nějakou super snídani, uvaříte hrnek kafe, a pak dlouho vychutnáváte všechny ty ranní slasti. O to horší je pak pro mě přechod do pracovního týdne, kdy mám na celý ranní rituál jen velmi málo času. Ale i s tím už jsem se naučila žít. Aspoň je pak o důvod víc těšit se na volný den (nebo alespoň ráno).