Doufám, že po minulém příspěvku si nemyslíte, že před Vánoci peče jenom mamka. A pokud ano, tak přesně pro Vás přidávám tenhle další článeček. Je fakt, že klasické cukroví moc nepeču. Ale dost často se stává, že si usmyslím upéct něco neobvyklého. A letos se tím neobvyklým staly tyhle sušenky s efektem tajícího sněhuláka.
Stálo mi to ale za ty nervy?? No, to vlastně nevím. Bylo to totiž docela dost zapeklité pečení. Nebo spíš zdobení. Původně jsem plánovala, že sníh bude z bílé čokolády. Ale až když jsem ji měla roztopenou, zjistila jsem, že to nebude to pravé ořechové. Bílá čokoláda totiž tak úplně bílá není a obarvit nešla, takže to nevypadalo moc "sněhulákovitě". Navíc byla hrozně hustá a strašně rychle tuhla, takže se nedala vůbec vyhladit. Nebudu Vám nic nalhávat, bylo to takové malé peklo na zemi.
A pak když už jsem byla naštvaná, nepříjemná a proklínala vynálezce bílé čokolády z toho, že si dovolil nechat mě vytvořit si tak plané naděje, že to půjde úplně jednoduše, mě to napadlo. Použila jsem stejnou polevu, kterou jsem zdobila perníčky. A fungovalo to skvěle. Vůbec se totiž barevně ani vzhledově nelišila od marshmallow, které tvořily pomyslnou hlavu každého sněhuláka. Poslední detaily jsem vytvořila obarvenou polevou stejného druhu a cukrovým zdobením v oranžové barvičce. Na víc už jsem se raději nesnažila zmáhat.
Takže na konec to naštěstí dopadlo relativně dobře. Neříkám, že dokonale, ale na to, že se jednalo o můj první pokus, se to celkem dalo. Ale jak už jsem psala, jestli mi to stálo za ty nervy, to si vážně nedovolím tvrdit. :D
A mimochodem, všimněte si, jak se mile usmívají, a to i když se pravděpodobně blíží jejich zkáza. Jsou to totiž sněhuláci s poučením, které se alespoň mně tak nějak hodilo. Když jsem je tvořila, tak mi to ani nedošlo, ale pak, když jsem je fotila, jsem si toho všimla a došlo mi, že nemá cenu se stresovat a naštvávat kvůli hloupostem. A že těch hloupostí je. Blbé ovšem je, že tohle se často dost špatně praktikuje, já vím. :)
Žádné komentáře :
Okomentovat