Promoce

Konečně. Další dortík!! Už je to, alespoň na můj vkus, docela dlouho, co jsem pekla nějaký dort. Vlastně to mělo své důvody. Raději jsem upřednostnila maturitu a učení na ni, než pečení. Zní to docela hrozně, ale co se dalo dělat. Maturita pro mě byla v posledních měsících vrcholkem priorit. Teď už ale k onomu dlouho očekávanému dortu. 

Klasické anglické scones

Sotva jsem dopsala předešlý článek, napadlo mě to. Asi jsem se potřebovala vypovídat ze své krize fantazie a inspirace, aby mě něco znovu napadlo. Takže jsem zpět a doufám, že už mi to vydrží. Vlastně mě toho napadlo více. Tomuhle říkám - ironie osudu.

Tvůrčí krize

Tak jsem odmaturovala, a teď mám prázdniny! Překvapivé, já vím... Myslela jsem si, bůhví jak to nebude super. Skoro čtyři měsíce prázdnin. Zní to fantasticky, že? Ale realita mi přijde trochu jiná. Ne, že bych se nudila, to zajisté ne, ale prostě pořád mám takový pocit....zbytečnosti? Ano, možná bych to nazvala takhle - zbytečnost.

                                                                                       zdroj: cupegraf.com

Jahodovo-karamelové minicheescaky

Možná už jsem to zmiňovala, teď si nejsem jistá, ale cheescake jako takový mi nikdy nijak k srdci nepřirostl. Vím, vím, jsem asi jediná výjimka na světě, ale chápejte, byla to jedna z věcí, která se mi nikdy nepovedla tak, jak bych si představovala. A tak jsem na cheescake zanevřela. Ale nebyla bych to já, kdybych se o něj nepokoušela znovu a znovu. (Ona filosofie, že když to zvládnou ostatní, musím i já, občas není k zahození ;) )

Oreo dort aneb sbohem, gymple!

Ten titulek zní docela dost zvláštně, když se nad tím zamyslím. Ale čtěte dál a snad pochopíte i důvod onoho titulu.

Již mnohokrát jsem se zmiňovala o mé maturitě. A nyní, věřte nebo ne, je maturita zdárně za mnou. Mám-li být upřímná, bylo to docela náročné období. Ani ne tak fyzicky, ale na psychiku je maturita docela záběr. Tedy alespoň pro nervující a stresující lidi jako jsem já. Když se na celou věc podívám zpětně, musím uznat, že jsem celé záležitosti mohla obětovat mnohem méně nervových vláken, ale myslím, že tím si opravdu musí projít každý. Vlastně, když nad tím vším tak přemýšlím, vůbec mi celá věc nedochází. Vždycky jsem vnímala maturanty jako velké osobnosti, kteří zvládli ohromnou věc. Blbost. Připadám si pořád stejně jako předtím. Jsem úplně stejná, malá, červenovlasá holka plná naivních představ o lidech a naděje ve světlejší zítřky (trocha filosofie nikdy neuškodí :D ). Nevím, třeba mi to časem dojde. Teď mám docela dost času nad tím přemýšlet, takže uvidíme.