Cupcakes a úžasný blog z ghetta

Malé, lahodné a hlavně na pohled hezké dortíky. Každý je zná a snad každý je miluje. Je to zvláštní, ale, ačkoliv vypadají jednoduše a myslím si, že by i měly být, mně se prostě nikdy nepovedou podle mých představ. Neustále se mi základy pekly nerovnoměrně, tmavly mi, a ačkoliv se daly jíst a byly i celkem chutné, tak jsem je prostě chtěla hezčí. Normálně bych to prostě brala tak, že mi nejsou souzeny a nezkoušela je dál, ale tak nějak je pořád zkouším dokola a dokola a čas od času se mi i povedou o něco lépe než obvykle.

Hudební

Můj spolužák, mimo jiné naprosto úžasný klavírista, mě požádal o dva dorty, jak jinak než s tématikou hudby. Ukončuje své studium na hudební škole, a tak chtěl něco k oslavě svého absolventského koncertu. Byla jsem naprosto nadšená, nejen z toho, že po mně chce dort někdo z mých spolužáků, protože většinou přece jen peču "pouze" pro svou rodinu, ale také proto, že, jak jsem už v některém z předešlých příspěvků napsala, miluju hudbu a toužila jsem upéct něco "hudebního".

Velikonoce!!!

Vždycky jsem chtěla udělat nějaké tématické muffiny ( nebo cupcakes, chcete-li). Na Vánoce se to moc nehodilo, neboť všude bylo plno cukroví a jiného jídla, takže byly na řadě Velikonoce. Popravdě, Velikonoce se u nás moc nedodržují. Díky tomu, že u nás tedy nepanuje hektická nálada ohledně pořádání Velikonočních svátků, měla jsem náladu i čas něco upéct.

Motorkářský

Můj tatínek je vášnivý motorkář. Miluje motorky a všechno s nimi spojené. Téma tedy bylo jasné. Problém byl, že vyrábět dort ve tvaru motorky se mi vážně nechtělo. Mám ho opravdu hodně ráda, ale měl narozeniny zrovna v období plném učení a školy, takže jsem chtěla vymyslet něco jednoduššího na výrobu. Inspirovala jsem se internetem. našla jsem si pár úžasných dortů ve tvaru motorkářské bundy.

Kdykoliv peču pro někoho takhle blízkého, jsem nervóznější než kdy jindy. Jsou to přece jen lidé, kteří vám kritiku řeknou klidně do očí, ale v tomhle případě byla naštěstí jen kladná. :)

Pyžama

Byla plesová sezona a po mně byly žádány dva dorty ku příležitosti Pyžamového bálu. Jak již z názvu plyne, jednalo se o ples (nebo spíše večírek), na který byl povinný "dresscode" právě pyžamo. Nevím proč, ale nemohla jsem vůbec přijít na to, jaký by měl dort být. Teď mi přijde směšné, že jsem nad tím vůbec uvažovala.

Když už jsem byla v koncích, dopadlo to jako vždy. Prostě jsem začala péct a řekla si, že něco z toho prostě vzejde. S výsledkem jsem po dlouhé době byla i já spokojena. Na dorty jsem vytvarovala postel a dámské nebo pánské "pyžamo" s papučemi.