Koš s jahodami

Další dort na rychlo. A tentokrát ne až tak moc jednoduchý. Ale protože jsem tušila, že tohle mě bude hodně bavit, tak jsem se do něj pustila. O tomhle dortu jsem se dozvěděla v úterý. A hotový měl být v sobotu ráno. To by se dalo, ale celý týden jsem chodila provádět na zámek, takže času jsem úplně moc neměla. A tak jsem dlouho zvažovala, jestli ho upéct nebo ne. Ale upřímně, jeho požadovaný vzhled mě sám přesvědčil. Měl to být dort ve tvaru koše s jahodami. A to je, pokud už mě sledujete déle, tak to jistě víte, přesně to, co mě baví. Takové ty blbůstky na dortu, třeba v podobě jahod, jsou super.

Záhada dortu

Úplně jednoduchý dort s ne tak jednoduchými nápisy. To byl požadavek. Nic víc, nic míň. Jediné kritérium byly dva nápisy, které mi upřímně nedávaly moc smysl, ale byly pravděpodobně něčím významné pro oslavence. Vlastně, ani nevím, k jaké příležitosti tenhle dort byl. Teda! Teprve teď mi to došlo. Každopádně, ani to mi nezabránilo ho upéct.

Pařížský s jahodami

K něčemu se Vám musím přiznat. Tenhle dort jsem měla obrovskou tendenci sníst. Byl to přesně ten typ dortu pro mě. Mega čokoládový s náloží ovoce (v tomto případě jahůdek). No uznejte! Kdo by ho nechtěl?

Ale zpět do reality. Dort samozřejmě nebyl pro mě. Jak víte, tak já už mám narozeniny letos dávno za sebou, takže musím ještě pár měsíců do dalšího počkat. A protože jsem si ho tedy sníst nemohla, tak Vám popíšu, jaké strasti si na mě tento dort připravil.

Zadek

Občas je potřeba upéct nějaký zběsilý dort. Ačkoliv, nevím, zda se ženský zadek dá považovat za zběsilý. Možná spíš ujetý, šílený, oplzlý nebo tak nějak? Kdo ví? To je vlastně jedno. Prostě, občas je potřeba upéct si dort ve tvaru ženského zadku. Hmm, to zní možná ještě podivněji. Ale to nevadí. Věřím, že jistě chápete, co tím vším chci říct. Ano, správně! Chci tím říct, že další z dortů, které jsem během své blogovací pauzy vytvořila, byl tento, ve tvaru dámského pozadí.

Čtyřoslava a sušenkové košíčky s náplní z krémového sýra

Když se Vám v rodině v jednom roce sejdou dvoje půlkulatiny, jedny kulatiny a ještě k tomu půlkulaté výročí sňatku, vyžaduje to ve většině myslí nějakou tu oslavičku. A ne jinak tomu bylo letos u nás. Byly to dvoje pětačtyřicetiny, jedna sedmdesátka a jednou pětadvacáté výročí svatby. Možná Vás teď napadá otázka: „A to jako všechny vyšlo na jeden měsíc?“. A odpověď zní: „Ne, nevyšlo. Bylo to rozprostřeno ve více měsících, ale slavit jsme se rozhodli jen jednou.“ Je to divné? Jak se to vezme. Když to vezmete tak, že to je oslava pro více lidí, takže tam nebude ten jeden oslavenec, který by se měl cítit výjimečně, jedinečně atd., pak ano, je to divné, ale když to vezmete tak, že všichni oslavenci už jsou dospělí, takže po žádné super oslavě jen pro sebe úplně extra zvlášť netoužili, a že uklízíte pouze jednou a ne čtyřikrát, pak Vám to jistě divné nepřijde.