pondělí 20. června 2016

Tři spící medvídci

Tenhle dort byl úplně za odměnu! Byl to přesně ten typ dortu, které mám úplně nejraději. Velmi rozkošný, s figurkami a ještě k tomu s medvídkovými figurkami a prostě super milý dětský dort. To já mám prostě mooc ráda.


Ještě než se opět začnu rozplývat nad tímhle růžovo-hnědo-bílým zázrakem, musím se Vám k něčemu přiznat. Přesně den před odevzdáním tohoto dortu jsem odevzdávala ještě jeden. Byl to dot ve tvaru půllitru piva, ale stala se docela mrzutá věc. Byla jsem tak ve spěchu, že jsem ho úplně zapomněla vyfotit. Takže jsem se s ním pár ne zrovna krátkých hodin piplala, a pak jsem ho zapomněla zdokumentovat. No, teď už se nedá nic dělat. Ale víte co...je to docela ironie osudu. Nikdy nezapomínám, i kdybych ho měla fotit v noci, když vím, že na to už jindy nebudu mít čas, ale tentokrát jsem zapomněla. Doufám, že to byla výjimka potvrzující pravidlo. :D


Ale teď už zpět k tomu, jež můžete vidět na fotografiích. Tenhle dortík byl určen malé slečně, která slavila osm let. Vlastně to bylo celkově hrozně milé. Její maminka mi zavolala týden dopředu, že jí nějaká paní snad odřekla a jestli to nevadí, že je to tak pozdě. Uklidnila jsem jí, že to určitě nebude problém. Pak mi poslala fotku dortu, který se malé oslavenkyni líbil, a podle něhož jsem měla dort vytvořit (ano, je to vlastně tak trochu obšlehnuté, uznávám). A já jsem se nedivila, že je z něj nadšená, protože já jsem z něj měla taky obrovskou radost. Věděla jsem, že tenhle dort, to je něco pro mě. A taky, že jo. Neskutečně mě bavil. Naplnila jsem ho mascarpone krémem, přidala jahody, ozdobila medvídky a tóny hnědé a růžové a ano, musím uznat, tentokrát jsem se sebou byla naprosto spokojená.

Jediné, co mě mrzí je, že jsem nebyla u jeho předání. Měla jsem jisté vystoupení úplně někde jinde, takže jsem musela být pryč a předání tedy bylo na mých drahých rodičích. Sice nastaly tak trochu zmatky ohledně místa, ale nakonec se naštěstí všichni našli, za což jsem byla opravdu hodně ráda. Mamka mi pak popisovala, jak to probíhalo, to já vždycky, když u předávání nejsem, musím vědět úplně do detailu. Oslavenkyně si prý pro dort přišla sama (s tatínkem v patách, nebojte!!) a byla z něj prý úplně nadšená. Prý to byl přesně takový, jaký si přála. A víte co? Tohle opravdu potěší. Obzvlášť, když všichni víme, že děti jsou a asi vždycky budou ti nejupřímnější. :)










Žádné komentáře :

Okomentovat