úterý 13. října 2015

Mimoni číslo 5 (The neverending story)

Byly tady jednou, byly tady dvakrát i třikrát a nakonec dokonce čtyřikrát!! A...chvíle napětí...jsou tu znovu! Ano, ano mluvím o těch famózních žlutých potvorách s tak geniálním názvem. Ale tentokrát to bylo jiné. A to hned z mnoha důvodů (dobře...vlastně asi jen ze tří).

Prvním byl fakt, že od začátku školy to byl první dort, který jsem pekla, a asi jsem na tom fakt závislá, protože už mi pečení chybělo. Tedy alespoň pečení a tvorba dortů. Bez pečení celkově bych to asi mohla zabalit úplně (aneb někde se musím kreativně vyžít). Takže jistě chápete, že jsem si výrobu tohohle dortíku velmi užila a vychutnala. Druhý důvod byl mnohem prostší. Dort byl na oslavu čtvrtých narozenin, a tak stačilo vytvořit "jenom" čtyři mimoně. Je totiž fakt rozdíl, když děláte čtyři anebo když jich má být 18, jako na jednom z předchozích dortů. Ne, že by mi to vadilo, ale při osmém už máte pocit, že Vám ze žluté v kombinaci s modrou fakt hrábne. Navíc to už není takový ten požitek. Kdežto když je jich přiměřeně méně, dáte si mnohem více záležet a je to prostě celkově takové lepší. ;)

Třetím důvodem bylo to skvělé vypnutí, kdy se na chvilku nemusíte stresovat nad školou, ale stresujete se nad tím, jestli máte správný odstín žluté nebo jestli ta čtyřka, kterou jste právě vyrobili nevypadá jako cokoliv jiného, jen ne čtyřka (o čemž mimochodem stále malinko pochybuji).

Mimochodem, dalším důkazem toho, že mi dorty asi vážně chyběly je, že jsem si vyhrála dokonce i s krémem. Tím nechci říct, že normálně bych ho nějak odflakovala, spíš naopak. Vždycky mě hrozně baví ta přeměna kostky másla v něco tak úžasně nadýchaného (prostě úchylka :D ). Ale když jsem dělala tenhle dort, řekla jsem si, že ho udělám faakt mega vanilkový, takže jsem do něj nepřidala pouze vanilkový extrakt, tak jak to dělám běžně, ale také vanilková semínka a ano!!! Byl fakt úplně boží. Ale to už by mohlo stačit. Pro další ilustraci snad poslouží fotky. :)




Všechny dorty naleznete zde :)

2 komentáře :