Střípky z lesů

Sama sebe považuji za městskou holku. Zní to dost povrchně, já vím, ale musíme si říct na rovinu, žije-li člověk nějakých 17 let ve městě, podepíše se to na něm. Neříkám, že by mi život na vesnici nevyhovoval, ale má to stejně jako všechno ostatní na tomhle světě svá negativa. Tak ku příkladu výměna bytu za dům je naprosto jedinečná výhoda. Ještě ke všemu, když byt, ve kterém jste ta dlouhá léta bydleli, ležel v domě na přeplněném sídlišti, které se stalo útočištěm mnoha pofiderních společenstev a obyvatel. Co mě naopak dost frustruje je to odříznutí od lidí a civilizace. Ne že bych snad potřebovala denodenně obrážet nákupní centra a každý večer chodit do baru za zábavou, to ne. Spíše naopak. Ač mi není mnoho let, mám ráda takový ten klidnější způsob života. Ale stejně. Občas mám chuť jen tak vyrazit do města na kafe, posedět s kamarádkami, dozvědět se nové drby :D  a povykládat o všech nových i starých zážitcích. Tohle je něco, co se mi tam, kde teď bydlím stát nemůže. 

                                                                                                                           zdroj: hud.ac.uk

Nepojmenovatelný dort + další změna

Neustále mě to překvapuje, ale přitom se mi to děje tak často. Po minulém článku, kde jsem líčila, jak trávím prázdniny doma, se opět mnoho věcí změnilo. Takže já, i přestože jsem mnoha lidem tvrdila, že brigádu nemám a ani neplánuju mít, jsem já samozřejmě začala brigádničit. Ale na mou obhajobu - nebylo to plánované. Přišlo to tak nějak z čista jasna, ze dne na den, a vlastně jsem nikdy netvrdila, že brigádu vyloženě nechci. Takže je to tak, začala jsem pracovat. Nicméně, hned po prvních pár dnech si dávám menší pauzu, neboť odjíždím na dovču. 

What's new in my delicious world

Čas letí tak neúprosně, že první měsíc mých pomaturitních prázdnin je zdárně za mnou. Tedy, jestli zdárně, to je otázka. Nestalo se nic moc zvláštního. Nezachránila jsem žádný ohrožený druh, nerozšířila svět o žádný nový objev, neobjela půlku světa (vlastně ani nějakou menší část), ani nevynalezla nový, nejlepší druh čokolády. Mé prázdniny jsou naplněny "jen" volným časem stráveným doma nebo na relativně malém území v blízkosti mého domova, kde si užívám chvíle se svou rodinou a přáteli. Nic víc, nic míň, ale  víte co? Mně to vyhovuje. Myslela jsem, že budu mít pocit zbytečnosti, protože moc nemám ráda nic nedělání, ale fakt se snažím, a tak se mi ono nic nedělání zatím vyhýbá. 

                                                                          zdroj: alwaysfoodie.com

Roláda alá Mojito

Tohle už jsem chtěla spáchat hoodně dlouho. Tedy, abych byla přesná, finální podoba celé věci mě zase tak dávno nenapadla, ale moc dlouho jsem chtěla nějakým způsobem zakomponovat ten tolik oblíbený letní drink - mojito. Kdysi už jsem dělala mojito cupcaky, které byly docela oblíbené, ale vzhledem k tomu, že cupcaky peču pořád, chtěla jsem tentokrát stvořit něco trošku jiného. A pak mě to napadlo...

"Cheescake" vs. "Cheespie"

A v tuhle chvíli si asi myslíte, že jsem se zbláznila. No, nebudu Vám tvrdit, že jsem úplně normální, ale na blázna jsem to snad ještě nedotáhla. I když...

Každopádně, proč jsem zvolila takový titulek? Důvod je úplně prostý. Přiblížil se konec školního roku. Tedy, škola mi skončila už dávno, ale pořád jsem chodila do hudebky hrát na flétnu. A bohužel letos pro mě skončila nejen střední škola, ale také hudební škola, protože už jsem prostě stará. :D A já jsem byla toho názoru, že má skvělá paní učitelka si zaslouží, abych se jí nějak odvděčila. Samozřejmě za nějakých jedenáct let výuky se jen těžko odvděčuje, ale chtěla jsem jí dát alespoň malinko najevo, jak moc si vážím času, který mi věnovala, protože to pro mě opravdu mnoho znamená. Samozřejmě si možná říkáte, že bych měla spíše poděkovat svým rodičům za to, že mi hudebku celé ty roky platili, za to jsem jim samozřejmě taky nesmírně vděčná a oni to ví... Navíc je vídám a budu vídat pořád, takže k odvděčení se jim bude ještě mnoho příležitostí (tak třeba dnes jsem žehlila, pokud to čteš, mami ;) ).