Výborné ovesné sušenky

Tyhle sušenky si upečte. Vážně. Jsou úplně jednoduché, rychlé, nenáročné na ingredience a oproti jiným by se daly považovat za o něco zdravější alternativu. Já jsem je pekla hlavně pro své dítě, protože, ačkoliv nejsem žádná biomatka (neberte to ale zle, styly výchovy jiných rodičů, nejsou-li extrémní, neodsuzuji, každý ať vychovává podle svého nejlepšího vědomí a svědomí), nebaví mě dávat mu jenom kupované sušenky a křupky, s jejichž složením se ne vždy ztotožňuji, obzvlášť, když vím, že dokážu vytvořit nějaké lepší a výživově hodnotnější. Tyhle sušenky ale nejsou jenom pro děti, já jsem mu jich taky pěknou řádku ujedla. Jsou totiž opravdu moc dobré. Takže i když děti nemáte, upečte si je. Jsou zkrátka dobrou chuťovkou pro každého. Důkaz? Právě dopékám další.

Státnice a cupcaky

Konečně se mi povedlo ukončit jednu kapitolu života. Státnice jsou úspěšně za mnou a je to docela osvobozující pocit. Obzvlášť po tom, co už toho bylo tolik, že jsem čekala, kdy mi vybuchne hlava. Jenomže to se samozřejmě stát nemohlo. Znáte to. Jste v nějaké pozici, kdy prostě musíte pořád uvažovat racionálně a nějakým alespoň trochu normálním způsobem fungovat, protože jsou na Vás třeba závislí jiní lidé a Vy úplně nechcete, aby Vaše problémy ty druhé nějak moc negativně ovlivňovaly. A to byl přesně můj případ. Sice mi bylo řečeno, že to na mě stejně šlo poznat (ano, samozřejmě, občas prostě nemáte úplně nelepší náladu, když se na Vás valí hromada otázek a projektů a bakalářských prací a kdoví čeho dalšího), ale vážně jsem se snažila, opravdu. A to se přece musí ocenit!

Když rok se s rokem sejde...upeču dort

Pokud by se dal rok označit jako přelomový, pravděpodobně by to byl práv ten minulý. Alespoň tedy za mě určitě. A hned z několika důvodů. A upřímně, bylo toho na mě možná až moc. Asi to šlo poznati tady. Na místě, kam jsem chodila tak ráda, protože tady si schraňuju své výtvory, tady mám odvahu je ukázat světu a tady sdílím to, co mám moc ráda. A nesmírně mě to baví, ale...řekněme, že věci občas nejdou tak, jak si je naplánujete a vy musíte velmi rychle a velmi intenzivně zapojit své improvizační schopnosti, protože jinak by to mohlo mít fatální následky. A protože každý rok, když se blíží to významné datum, kdy si k věku přičítáte další jednotku, sepisuji nějaký velice hodnotný a filosoficky zaměřený (ano, je to tak, smysl pro humor mě neopustil) příspěvek, ani letos si jeden takově neodpustím. A tak nějak se pokusím v něm tu přelomovost popsat a zachytit. Věřím, že mnoho z Vás to přejde s tím, že je nějaké vypisování srdíčka nějaké holky, co si hraje na cukrářku nezajímá, ale já to beru hlavně jako takovou rekapitulaci pro sebe. Takže pokud nejste příliš příznivi takovýmto výlevům, mrkněte se třeba sem, na moje dorty. ;)

Mimi cupcaky na křtiny

Budu se opakovat, ale nejlepší pečení je pro děti a miminečka. To mě baví nejvíce. Dortíky pro ně jsou nejroztomilejší stejně jako právě miminka nebo malé děti. Co jedno mám doma, jsem vůči nim ještě citlivější. Jsou to úplně zlatíčka. Ale dost rozplývání se. Pekla jsem tedy, jak jste již jistě pochopily, miminkovské cupcaky na příležitost křtin malého Davídka.

První narozeniny jedné cácorky

Pekla jsem dort! Po dloooouhé době znovu. Jak mi to jenom chybělo. Takže jsem si pečení náležitě vychutnala. Tentokrát zase úplně podle sebe. Pekla jsem dort k příležitosti prvních narozenin své neteře Natálky. A mohla jsem si ho udělat podle sebe, což bylo na jednu stranu odvážné rozhodnutí jejích rodičů, na druhou stranu jsem tento úkol vzala zodpovědně. Vytvořila jsem dort sice podle svého ale tak, aby vystihoval tu naši malou.

Co jsem zase (ne)zvládla

Tak. Je to tak. Měla jsem další narozeniny. Utíká to fakt rychle. Pamatuji se, že to není tak dávno, co jsem Vás informovala o svém mega čokoládovém dortu s popcornem, preclíky a dalšími mňamkami. A nyní jsem tu opět, ale tentokrát abych Vám ukázala cookie dort. Přivedl mě na něj můj Nejmilejší. Prostě jsme tak přemýšleli nad dorty, a protože oba bezmezně milujeme čokoládové cookies, napadlo ho, abych zkombinovala dort a cookies. A tak jsem přesně tohle udělala. Upekla jsem čokoládové korpus, jednu mega cookie ve velikosti korpusu a spoustu klasických cookies na ozdobu a na ujídání. Vše jsem slepila vanilkovým krémem a na úplný konec decentně dozdobila rozpuštěnou čokoládou. Jakooo...nebudu Vám lhát, povedl se mi. 😀 Já vím, že samochvála smrdí, ale berte to s nadsázkou. Byla jsem na sebe opravdu hrdá. Hlavně teda na tu obří cookie, ale celkově mě ten dort docela nadchnul a taky mi chutnal! A to je důležité.

Předvánoční dorty a slonisko

Je leden, já vím. A přesto se honosím nadpisem předvánoční dorty. No ano. Pekla jsem je totiž ještě před Vánoci. Asi Vám to došlo, jasně, ale i tak to raději osvětlím. Jak jste si taky jistě všimli, dlouho dlouho jsem nic moc nepřidávala. Není to proto, že bych nic nepekla, to jistě ne, je to proto, že se toho na mě nahromadilo mnoho, a tak jsem neměla čas psát a zásobit Vás svými výtvory. To víte, bylo před zkouškovým, potom zkouškové, měla jsem pár koncertů se svým milým a do toho všeho Vánoce. Ač se Vám to nemusí zdát, na mě toho už bylo dost, a to se ani nezmiňuji o všech záležitostech, které jsem musela vyřešit doma. Ale teď už dost. Jdeme na dorty.

Mnoho dortů a nedostatek času

Znáte to, když toho chcete fakt hrozně moc a prostě to nedokážete zvládnout? Je to velmi zlý pocit. Já osobně ho tedy nesnáším. Prostě si dáte nějaký cíl a on se Vám začne hroutit kvůli jedinému aspektu - nedostatku času. Ale je to tak a ne jinak, den má jen 24 hodin, nafouknout ho nemůžete. A tehdy, právě tehdy nastává ta nouze, ve které poznáte přítele. Doslova a do písmene. Musím uznat, že nebýt toho jediného, kterého ctím nade vše, zhroutila bych se buď já, moje škola, práce anebo lidi, kteří očekávali dorty na své oslavy. Ale on tu byl a pomohl mi. Opravdu hodně moc mi pomohl. A touto skromnou cestou mu tím chci vyjádřit díky.

Slaný karamel z kokosového mléka

Tentokrát pro Vás mám něco nového a přitom velmi známého. Potřebovala jsem slanýkaramel, ale jaksi došla smetana. A bez té to moc nejde. Měl to totiž být tekutý karamel a ne takový ten lízátkový, tvrdý karamel. A takového jde docílit jen přidáním smetany. Co jsme ale měli, bylo kokosové mléko. Takové to v plechovce. Napadlo mě, že využití má stejné jako smetana a konzistenci docela srovnatelnou, tak proč to nezkusit. A já jsem to zkusila. A myslím, že by bylo vhodné se s Vámi o výsledek podělit.

Koš s jahodami

Další dort na rychlo. A tentokrát ne až tak moc jednoduchý. Ale protože jsem tušila, že tohle mě bude hodně bavit, tak jsem se do něj pustila. O tomhle dortu jsem se dozvěděla v úterý. A hotový měl být v sobotu ráno. To by se dalo, ale celý týden jsem chodila provádět na zámek, takže času jsem úplně moc neměla. A tak jsem dlouho zvažovala, jestli ho upéct nebo ne. Ale upřímně, jeho požadovaný vzhled mě sám přesvědčil. Měl to být dort ve tvaru koše s jahodami. A to je, pokud už mě sledujete déle, tak to jistě víte, přesně to, co mě baví. Takové ty blbůstky na dortu, třeba v podobě jahod, jsou super.

Záhada dortu

Úplně jednoduchý dort s ne tak jednoduchými nápisy. To byl požadavek. Nic víc, nic míň. Jediné kritérium byly dva nápisy, které mi upřímně nedávaly moc smysl, ale byly pravděpodobně něčím významné pro oslavence. Vlastně, ani nevím, k jaké příležitosti tenhle dort byl. Teda! Teprve teď mi to došlo. Každopádně, ani to mi nezabránilo ho upéct.

Pařížský s jahodami

K něčemu se Vám musím přiznat. Tenhle dort jsem měla obrovskou tendenci sníst. Byl to přesně ten typ dortu pro mě. Mega čokoládový s náloží ovoce (v tomto případě jahůdek). No uznejte! Kdo by ho nechtěl?

Ale zpět do reality. Dort samozřejmě nebyl pro mě. Jak víte, tak já už mám narozeniny letos dávno za sebou, takže musím ještě pár měsíců do dalšího počkat. A protože jsem si ho tedy sníst nemohla, tak Vám popíšu, jaké strasti si na mě tento dort připravil.

Zadek

Občas je potřeba upéct nějaký zběsilý dort. Ačkoliv, nevím, zda se ženský zadek dá považovat za zběsilý. Možná spíš ujetý, šílený, oplzlý nebo tak nějak? Kdo ví? To je vlastně jedno. Prostě, občas je potřeba upéct si dort ve tvaru ženského zadku. Hmm, to zní možná ještě podivněji. Ale to nevadí. Věřím, že jistě chápete, co tím vším chci říct. Ano, správně! Chci tím říct, že další z dortů, které jsem během své blogovací pauzy vytvořila, byl tento, ve tvaru dámského pozadí.

Čtyřoslava a sušenkové košíčky s náplní z krémového sýra

Když se Vám v rodině v jednom roce sejdou dvoje půlkulatiny, jedny kulatiny a ještě k tomu půlkulaté výročí sňatku, vyžaduje to ve většině myslí nějakou tu oslavičku. A ne jinak tomu bylo letos u nás. Byly to dvoje pětačtyřicetiny, jedna sedmdesátka a jednou pětadvacáté výročí svatby. Možná Vás teď napadá otázka: „A to jako všechny vyšlo na jeden měsíc?“. A odpověď zní: „Ne, nevyšlo. Bylo to rozprostřeno ve více měsících, ale slavit jsme se rozhodli jen jednou.“ Je to divné? Jak se to vezme. Když to vezmete tak, že to je oslava pro více lidí, takže tam nebude ten jeden oslavenec, který by se měl cítit výjimečně, jedinečně atd., pak ano, je to divné, ale když to vezmete tak, že všichni oslavenci už jsou dospělí, takže po žádné super oslavě jen pro sebe úplně extra zvlášť netoužili, a že uklízíte pouze jednou a ne čtyřikrát, pak Vám to jistě divné nepřijde.

Světle zelený s květinami

Vzpomínáte na předchozí dort? Tenzdobený živými květinami? Tak si představte, že úplně nezávisle na sobě jsem na tu stejnou oslavu pekla dort ještě jeden. Tento byl ale docela jiný. To už ostatně sami vidíte na fotkách.

Dvoupatrový s živými květy

Když už jsem tedy dospěla k návratu na tento pečením oplývající prostor, dovolte mi, abych se pochlubila tím, co Vám za uplynulé dva měsíce ušlo. Myslím tím samozřejmě z mých pečících kreací. Jen doufám, že Váš zájem neopadl a stále rádi ztratíte chvilku Vašeho času prohlížením si toho, co jsem vytvořila. Pro začátek se chci podělit o dvoupatrový dort zdobený živými květy.

Jak to vypadá, když se mi nedostává pečení a jedny barevné cupcakes

Velikonoce. Těch se týkal poslední příspěvek na mém blogu. A to je sakra frustrující. Když jsem nad tím začala uvažovat, měla jsem slzy v očích. Vážně, bez přehánění. Je mi to fakt velmi líto. Ne, že bych snad bez psaní nemohla existovat, to už bych asi neexistovala (hmm, jak logické), ale bohužel za tu dobu, po kterou jsem nepřispívala svými geniálními články na blog, sem toho ani nic moc extra neupekla. Je to fakt depresivní. Víte, pečení je po hudbě můj největší koníček. Možná i té hudbě začalo velice intenzivně konkurovat, a tak jistě budete chápat, že ta doba, kterou jsem neupekla nic, co by ukojilo mou vypěstovanou touhu po pečení delikatesních famózností, byla skoro až neúnosná.

Velikonoční košíčky - opožděně, ale přece!

Byly Velikonoce!! Asi jste to postřehly, uznávám. Ty zajíčky, kuřátky a především ovečkami (!) přeplněné uličky v každém malém, větším i největším obchodě se nedaly přehlédnout. A pokud už mě znáte delší dobu, tak Vám jistě neuniklo, že velikonoční pečení je moje velmi velmi oblíbené. Letos jsem si ale chtěla dát pauzu. Jenže, znáte to. Řeknete si: "Nic dělat nebudu. Ne, prostě ne. Raději se budu válet a prokrastinovat, protože, proč ne?" a pak Vás To napadne. Napadne Vás, že byste přece jen něco upéct mohli (a ke všemu víte, že tak dlouho byste se válet stejně nevydrželi). Něco úplně nového a úplně úžasného. A tak jsem vzdala nicnedělání a začala modelovat králíčky a kuřátka (a kachničky a králičí zadečky).

Minidortíčky

Tohle je skvělý příklad mohou, jak mohou vznikat dezerty. Obyčejně si to, co upeču vymýšlím sama. Jsou ale i dny, kdy s nápadem přijde někdo jiný. Buď tak, že se o něčem zmíní, a mě napadne to upéct nebo tzv. přímo, kdy přijde a řekne: "Mohla bys upéct tohle (doplňte si, na co máte zrovna chuť)", no a já jdu a upeču to, protože proč ne, že? Minidortíčky byly případem druhým. Mamka jednou ráno vstala a navrhla mi, že bych mohla upéct miniatury dortíků. A tak jsem je upekla.

Extra čokoládový medvídek

Dětský dortík!! A ve tvaru medvídka! To je dort přesně pro mě. Tedy ne na jídlo, samozřejmě, ale je to přesně ten, který mě baví tvořit úplně nejvíce. Navíc, tento měl být extra čokoládový, což bylo o to lepší, protože čokoláda je mooc fajn. A zjištění, že stále existují čokomaniaci jako jste Vy, je poněkud...uklidňující.