Střípky z lesů

Sama sebe považuji za městskou holku. Zní to dost povrchně, já vím, ale musíme si říct na rovinu, žije-li člověk nějakých 17 let ve městě, podepíše se to na něm. Neříkám, že by mi život na vesnici nevyhovoval, ale má to stejně jako všechno ostatní na tomhle světě svá negativa. Tak ku příkladu výměna bytu za dům je naprosto jedinečná výhoda. Ještě ke všemu, když byt, ve kterém jste ta dlouhá léta bydleli, ležel v domě na přeplněném sídlišti, které se stalo útočištěm mnoha pofiderních společenstev a obyvatel. Co mě naopak dost frustruje je to odříznutí od lidí a civilizace. Ne že bych snad potřebovala denodenně obrážet nákupní centra a každý večer chodit do baru za zábavou, to ne. Spíše naopak. Ač mi není mnoho let, mám ráda takový ten klidnější způsob života. Ale stejně. Občas mám chuť jen tak vyrazit do města na kafe, posedět s kamarádkami, dozvědět se nové drby :D  a povykládat o všech nových i starých zážitcích. Tohle je něco, co se mi tam, kde teď bydlím stát nemůže. 

                                                                                                                           zdroj: hud.ac.uk

What's new in my delicious world

Čas letí tak neúprosně, že první měsíc mých pomaturitních prázdnin je zdárně za mnou. Tedy, jestli zdárně, to je otázka. Nestalo se nic moc zvláštního. Nezachránila jsem žádný ohrožený druh, nerozšířila svět o žádný nový objev, neobjela půlku světa (vlastně ani nějakou menší část), ani nevynalezla nový, nejlepší druh čokolády. Mé prázdniny jsou naplněny "jen" volným časem stráveným doma nebo na relativně malém území v blízkosti mého domova, kde si užívám chvíle se svou rodinou a přáteli. Nic víc, nic míň, ale  víte co? Mně to vyhovuje. Myslela jsem, že budu mít pocit zbytečnosti, protože moc nemám ráda nic nedělání, ale fakt se snažím, a tak se mi ono nic nedělání zatím vyhýbá. 

                                                                          zdroj: alwaysfoodie.com

Jak to všechno začalo

Tenhle článek bude další z těch povídacích. Myslela jsem, že by bylo docela fajn sdělit Vám, jak jsem začala péct a jak jsem se dostala až k blogování. Neříkám, že je to velká historie něčeho fantastického. Je to jen velká část mého života a já jsem tak nějak dospěla k tomu, že je-li zde někdo jako pravidelný čtenář mého blogu, mohlo by ho třeba zajímat, jak to všechno začalo. O několika bodech celého tohohle příběhu už jsem se asi zmiňovala, ale kdybych je přeskočila, vynechala bych mnohé důležité návaznosti.

Tvůrčí krize

Tak jsem odmaturovala, a teď mám prázdniny! Překvapivé, já vím... Myslela jsem si, bůhví jak to nebude super. Skoro čtyři měsíce prázdnin. Zní to fantasticky, že? Ale realita mi přijde trochu jiná. Ne, že bych se nudila, to zajisté ne, ale prostě pořád mám takový pocit....zbytečnosti? Ano, možná bych to nazvala takhle - zbytečnost.

                                                                                       zdroj: cupegraf.com

Oreo dort aneb sbohem, gymple!

Ten titulek zní docela dost zvláštně, když se nad tím zamyslím. Ale čtěte dál a snad pochopíte i důvod onoho titulu.

Již mnohokrát jsem se zmiňovala o mé maturitě. A nyní, věřte nebo ne, je maturita zdárně za mnou. Mám-li být upřímná, bylo to docela náročné období. Ani ne tak fyzicky, ale na psychiku je maturita docela záběr. Tedy alespoň pro nervující a stresující lidi jako jsem já. Když se na celou věc podívám zpětně, musím uznat, že jsem celé záležitosti mohla obětovat mnohem méně nervových vláken, ale myslím, že tím si opravdu musí projít každý. Vlastně, když nad tím vším tak přemýšlím, vůbec mi celá věc nedochází. Vždycky jsem vnímala maturanty jako velké osobnosti, kteří zvládli ohromnou věc. Blbost. Připadám si pořád stejně jako předtím. Jsem úplně stejná, malá, červenovlasá holka plná naivních představ o lidech a naděje ve světlejší zítřky (trocha filosofie nikdy neuškodí :D ). Nevím, třeba mi to časem dojde. Teď mám docela dost času nad tím přemýšlet, takže uvidíme.

Food Revolution

Možná jste o tomhle už slyšeli, no a možná taky ne. Celý tenhle nápad vzešel z hlavy Jamieho Olivera. Jedná se o akci, která by měla zlepšit vzdělávání dětí o jídle a celkově představu o tom, co je zdravé, a jak by se hlavně děti (ale nejen ty) měly stravovat. Důvody jsou snad jasné. Dětská obezita, která je čím dál častější a hojnější a způsobuje řadu nejen zdravotních, ale také psychických problémů.

                                                zdroj: jamieoliver.com

Slaný karamel

Domácí karamel? Vážně? Alespoň takhle nějak vypadaly mé otázky pokaždé, když jsem někde četla recept na karamel. Ale asi jsem nějak dospěla a rozhodla se do něj pustit, a překonat tak své hranice. Nějaký podíl na tom asi měla už tolikrát zmiňovaná Jemma. Měla jsem z něj asi trošku strach. Vždycky jsem se bála, že se mi cukr připálí nebo zničím hrnec nebo cokoliv. Ale něštěstí se nic z tohoto nepotvrdilo a karamel byl naprosto delikátní.

Krabice plná bizonů

Koho by kdy napadlo upéct cupcaky s bizoním designem? I mě to trochu překvapilo, ale překvapení okamžitě vystřídalo nadšení, protože přece jen, bizony jen tak někdo nepeče. Možná Vás teď napadá otázka: "Proč bizoni?" Řekněme, že má milá zákaznice má příjmení velmi podobné právě slovu "bizon". Milé, nápadité a prostě super.

Scrabblové popečeníčko

Pokud patříte k nadšencům téhle písmenkové hry, pak jste možná někdy zaregistrovali, že se v ní konají i turnaje. Tohle konkrétně bylo krajské kolo konající se na mé škole. Asi jsem se osvědčila (čehož si nesmírně vážím), protože jsem byla požádána, zda neupeču nějaké ty mňamky. A já jsem nadšeně kývla i přesto, že bych se spíš asi měla učit na maturitu. Ale je třeba se trochu odreagovat a já, jak jsem už psala mnohokrát, se odreagovávám právě u pečení.

Homemade vanilkový extrakt

Už někdy dávno, jsem psala, že jsem objevila a zcela propadla vanilkovému extraktu. A ještě mě neomrzel (vlastně už asi ani neomrzí). První tři lahvičky jsem měla koupené z e-shopu, ale už mě nebavilo čekat až doplní sklad nebo až zaktualizují stránky, protože to čekání bylo hrozné a hlavně mi přišlo vážně dost zvláštní, že asi měsíc nebo dva neměli doplněné zboží. Co se dá dělat, oni ztratili zákazníka.

Cookies!!

Teď upřímně. Znáte něco lepšího než jsou cookies? Ty máslové sušenky s kousky báječné čokolády, které jsou po obvodu úžasně křehké a uprostřed ještě úžasněji vláčné? Neznám asi nikoho, kdo by je neměl rád. Navíc jsou tak báječně jednoduché. Vlastně snad ani neznám nic jednoduššího. I když můj první samostatný pokus by mohl vypovídat o opaku.

Sladká kuchařka Jamieho Olivera

Tentokrát to bude o mém dalším super pekařském objevu. V jistém časopise jsem si všimla malinkaté reklamy na novou kuchařku z edice FOODTube Jamieho Olivera. Samozřejmě se jednalo o Sladkou kuchařku (co jiného byste ode mě čekali) od autorky Jemmy Wilson. Nějakou dobu mi ta knížka ležela v hlavě, až jsem se konečně a definitivně rozhodla udělat si v předmaturitním stresovém období radost a koupit si ji. Ano, rozhodovala jsem se víceméně podle obalu a jména Jamie Oliver, protože to je vážně frajer a myslím, že ten by něco špatného asi nevydal. V knihkupectví jsem ji lehce prolistovala a věděla jsem, že to je můj osud. :)

Christmas!! (lehce zpožděně)

A máme tady leden. Pro ty z vás, kteří trpí jako já osudem maturanta, to znamená ještě více a stále více učení. To je dost děsivé, vzhledem k tomu, kolik toho bylo do teď. Zkrátka a dobře, teď to konečně začíná být napínavé. A úplně nejlepší jsou na tom ty pobavené úsměvy učitelů, kteří naprosto chápou naše vyděšení z blížící se zkoušky a ironicky poukazují na to, jakým tempem se ten slavný okamžik blíží.

Začalo to tímhle famózním muffinem od naší super třídní :)
Úplně mega pecka!!

Halloween party

Jsem v maturitním ročníku. To skýtá nejen neustálé učení a nervy z maturitní zkoušky, ale také něco příjemnějšího. Party a večírky. Tentokrát to byl stužkovací večírek. Nechtěli jsme nic nudného, takže jsme ho udělali pěkně tématický, ve stylu halloweenu. Musím říct, že to bylo naprosto úžasné. A věřtě, že ode mě, jakož to člověka převelice málo společenského, to musí být pravda. Přece jen hodina mého návratu domů svědčí za vše.

Naše halloweenská partička

No, ale já Vám samozřejmě nechci popisovat úžasnost a famóznost onoho večera. Především Vám chci ukázat všechny mňamky a dobroty, které se objevili na našem občerstvovacím stole. Bylo toho mnoho, přemnoho a nutno podotknout, že všechno 100% homemade. No jo, jsme taak šikovní. :D

English tea party

Konec školního roku se závratně blížil a učení postupně ubývalo. To znamená, že jsme mohli začít uvažovat o různých zpříjemněních školního času. Napadlo mě uspořádat takovou čajovou party v angličtině a oslavit tak naši úžasnou profesorku a celkově lidi, které tam máme. Navíc předposlední rok na škole prostě bylo třeba nějak hezky zakončit. :)

Školní party v anglickém stylu

Řekla jsem tedy svým spolužákům o mém plánu a oni překvapivě byli všichni hrozně nadšení. Takže jsme se domluvili na nějakém pečení a rychlých špuntech a vše mohlo začít. Byla jsem velmi příjemně překvapená, protože každý něco donesl, a dokonce i někteří kluci napekli!!! Sešel se cheescake s jahodami, cupcaky, čokoládové muffinky, čokoládové cookies, tvarohová bábovka, slaný závin s olivami a slaní šneci. Prostě samé mňamky.

Madlenky a Minnie Mouse

Tentokrát to bude trošičku z jiného soudku. Nedávno jsem byla pověřena napsat článek do školního časopisu. Mou úžasnou profesorku češtiny napadlo udělat rubriku "Pečeme s literaturou". Prostě super nápad. Vždy se vybere kniha, ve které je zmíněno něco pečeného, já o tom pak napíšu + přidám recept s fotopostupem. Jako první vybrala Hledání ztraceného času a Francouzské madlenky. O madlenkách jako správná fanynka Jasona Stathama samozřejmě vím z filmu Kurýr, ale nikdy jsem je ještě nezkoušela stvořit, navíc jsem myslela, že to je něco, co znám (vlastně už ani nevím co).

Cupcakes a úžasný blog z ghetta

Malé, lahodné a hlavně na pohled hezké dortíky. Každý je zná a snad každý je miluje. Je to zvláštní, ale, ačkoliv vypadají jednoduše a myslím si, že by i měly být, mně se prostě nikdy nepovedou podle mých představ. Neustále se mi základy pekly nerovnoměrně, tmavly mi, a ačkoliv se daly jíst a byly i celkem chutné, tak jsem je prostě chtěla hezčí. Normálně bych to prostě brala tak, že mi nejsou souzeny a nezkoušela je dál, ale tak nějak je pořád zkouším dokola a dokola a čas od času se mi i povedou o něco lépe než obvykle.