What's new in my delicious world III - konečně jsem se odhodlala!!

Tak nějak se nemůžu vyhrabat z Vánoc. Asi to zní podivně, ale je tomu tak. Po Vánocích mi totiž přijde zvláštní péct něco sladkého, když je to svým způsobem tak krátká časová vzdálenost od stolu prohýbajícího se pod tíhou cukroví a jídla. Ale doufám a věřím, že to přestane, protože jsem se odhodlala k činům, které jsem zvažovala již dlouho. :)

                                                    zdroj: pinterest.com

Slavím!! aneb jak jsem si zase usmyslela upéct něco speciálního

Taaak, a je to (skoro) tady. Mé narozeniny se blíží relativně rychlým tempem, a tak nastal čas přemýšlet nad narozeninovým dortíkem. Vlastně, mám-li být upřímná, tak nad tímhle dortem jsem přemýšlela už asi 2 měsíce. A ačkoliv ještě nenastal úplně onen den, kdy si všichni povzdechnou, jaký to byl před dvaceti lety úžasný den, který obohatil tento svět o někoho tak báječného, pofiderního, zvláštního, šíleného, atd. (a taky o mého bratra ;) ), dort už mám hotový. A jako každý rok jsem si usmyslela něco šíleného. Teda alespoň na mé poměry. O svých narozeninách mám totiž pokaždé neskonalou touhu vyzkoušet něco nového, co jsem předtím nikdy nezkoušela.

2015 - ohlédnutí, nostalgie, vzpomínky

Venku "sněhová kalamita" (jaký div na začátku ledna), dýchání nám znepříjemňuje extrémní koncentrace smogu a hlavně, což asi trápí valnou většinu lidí, přišel první pracovní den po dlouhém a jistě velmi příjemném volnu. A protože je těch negativ asi trochu moc na to, že máme teprve čtvrtý den nového roku plného další neočekávaných výzev a událostí, napadlo mě zpříjemnit si ho ohlédnutím za rokem již minulým. Samozřejmě netvrdím, že byl jen pozitivní a hodný vzpomínání, ale to je jiná kapitola. Tady a teď bych se chtěla zabývat pouze věcmi pozitivními, protože s těmi negativními už asi stejně nic neudělám a nechce se mi jimi kazit den. Tak tedy, pojďme na to.

(Teď mě taky napadlo, že to byl vlastně můj první plnohodnotný rok blogování. No báječně!! To by se dalo považovat za první úspěch.) 

Food objevy 2015

Už dlouho jsem o článku tohoto typu přemýšlela. Pokaždé, když jsem narazila na nějakou (alespoň pro mou maličkost) novinku, která mě nadchla, jsem tak nějak měla potřebu se o ni s Vámi podělit. Ale pak jsem si to rozmyslela, protože mi přišla hloupost psát o nějaké jedné věci celý článek. Ale drželo se mě to, a nakonec mi přišlo jako dobrý nápad napsat na konci roku takové menší shrnutí o těch opravdu největších zázracích roku.

Vánoce!! Cukroví, cukroví a další cukroví

Jak jsem slíbila, tak konám a sobecky píšu článek o našem cukroví. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, ani to nebude moc sobecké, neboť valnou většinou ho napekla moje mamka. Takže to bude takový článek na její počest. 

Vánoce!! Tající sněhuláci

Doufám, že po minulém příspěvku si nemyslíte, že před Vánoci peče jenom mamka. A pokud ano, tak přesně pro Vás přidávám tenhle další článeček. Je fakt, že klasické cukroví moc nepeču. Ale dost často se stává, že si usmyslím upéct něco neobvyklého. A letos se tím neobvyklým staly tyhle sušenky s efektem tajícího sněhuláka.

Vánoce!! Když mamka peče cukroví

Tak a je to tady se vším všudy. Víte, vánoční období je pravděpodobně jediný čas, kdy moje mamka peče více než já. Vlastně mi skoro přijde, jakoby si tím vynahrazovala to, že celý rok peču téměř jenom já, a tímhle to doháněla. Ale ať je to jakkoliv, já se jí nedivím, že chce péct zrovna cukroví, a že ho peče tolik, protože v tom jsou Vánoce taky hodně super - můžete zkusit opravdu hodně druhů drobného cukroví, aniž byste byli za blázny. Ačkoliv, ani to vlastně není úplná jistota. Je fakt, že na našem stole naleznete takových 20 až 30 druhů (což není tak moc, jak se zdá a za okamžik se dozvíte proč), a když to někomu řeknu, tak se ve většině případů netváří zrovna tak, že by tuto obsesi úplně chápal. Ale co se dá dělat? Vždyť je to v závěru jedno. Nejdůležitější je, mít z toho všeho radost.

                                                                        zdroj: http://glanzbild.blogspot.cz/

Vánoce!! Zdobení perníčků a opravdu dobrá zdobící poleva

Do Vánoc nám zbývá něco málo přes měsíc, a tak jsem usoudila, že je čas začít s přípravami. A jak jinak se dovést do vánoční nálady, než pečením něčeho tak typického právě pro toto období roku jako jsou perníčky? Ano, správně, takže jsem se rozhodla upéct perníčky.

Co nového v kuchyni - předvánoční nákupy

A je to zase tady.Vánoce se nám neúprosně blíží a z každé výlohy na nás prodejci vytahují co nejlákavější, nejblikavější a nejzářivější "vánoční" poutače. Upřímně, když tohle vidím na začátku září, je mi z toho maximálně tak špatně, ale teď je listopad, a i na mě už pomalu začíná doléhat předvánoční nálada. Jenom se to u mě (a u mé mamky) projevuje malinko jinak, než u ostatních. My dvě totiž jako první nakupujeme novinky do kuchyně, nejlépe pak samozřejmě na pečení. A tento rok tomu nebylo jinak. Dokonce si dovolím tvrdit, že toho bylo mnohem více, než je obvyklé, takže jsem se rozhodla se s Vámi o své radosti podělit a třeba Vás inspirovat na vychytávky, které Vaše pečení vyzvednou o další úroveň výše.

Zdravě jíst nebo zdravě žít?

Tahle otázka zní možná pro mnoho z Vás absurdně. Řeknete si asi: "Doplním zdravou výživu o nějakou tu fyzickou zátěž, a je to přeci zdravý život." Ale je to opravdu tak? O tom, že značnou míru v oné honbě za zdravým životem jistě má i psychická vytíženost tady ale jistě psát nemusím, to je další jasná věc. Já bych se chtěla pozastavit právě u "zdravého jídla" (jak jinak).

Mnoho lidí o mě tvrdí, že jím přehnaně nebo docela hodně (když nechtějí být úplně extremističtí) zdravě. Ale já jejich názor nesdílím. To, že jím hodně ovoce, zeleniny, nevyhýbám se suchým plodům nebo bezlepkovým obilovinám a naopak se snažím vyhýbat pšenici ještě neznamená, že je má strava nutně škatulkovaná do dvousloví "zdravá výživa". Já bych tomu spíš říkala stravovací otevřenost. Pro objasnění tohoto slovního spojení budu dále pokračovat v bodech. ;)

                                                                                  zdroj:europeancoolerair.com

Podzim je tady!!

Znám mnoho lidí, kteří nemají rádi podzim. Je to dost zvláštní, myslím si, neboť těch, kteří toto roční období naopak rádi mají, je, alespoň co jsem postřehla, mnohem méně. Na jednu stranu to chápu. Přece jen se nám pomalu ale jistě ochlazuje, musíme přihazovat čím dál více vrstev oblečení, občas nám zaprší a sem tam dost zafouká... Jasně, všechno má svá pro i proti. Docela často mi ale přijde, že valná většina lidí se snaží vidět pouze ty záporné stránky věci. A tak se dnes podíváme na ty kladné stránky podzimu. (Protože hledat pozitivní stránky já mám ráda.)

Zbytky + školní (ne)radování

Pamatujete na poslední dort s kytičkami?? Doufám, že ano, ale pokud ne nebo byste si jej jen chtěli připomenout, klikněte sem. Proč o něm ale hned na začátku píšu? Je to zcela jednoduché. Víte, když vytvářím dorty jako byl tento, většinou si věci, které mají být nahoře (v tomhle případě kytky, jindy třeba mimoně, traktor nebo mnoho jiných maličkostí) připravuji dopředu. A protože já jsem člověk, který nemám moc odhad na kvantitu, tak to většinou dopadá tak, že vytvářím-li právě něco drobného ve větším množství, vyskytnou se pak v kuchyni nějaké ty zbytky. A tak tomu bylo i v tomto případě. Většinou je někdo (můj bratr) prostě sní, ale tentokrát a) nebyl doma a b) mi zbylo těch kytiček opravdu dost, a tak přišlo mojí mamince škoda je všechny naházet do chřtánu tak nenasytného tvora, který by nejraději pořád jedl.

What's new in my delicious world II - rekordní srpen

Prázdniny se nám skoro naklonily ke konci. Teda, jasně, škola mi má začít až ke konci září, ale přece jen už jsem téměř ve finále mého nejdelšího volna. Je to smutné, je to deprimující, je to stresující a je to velmi strašidelné. (Už jsem říkala, že jsem šílený stresař??) Ale tím Vás nechci zatěžovat, a proto se raději ohlédnu za báječným srpnem.

                                     zdroj: etsy.com

Moje experimenty - domácí lístkové těsto

Musím říct, že srovnám-li mé nadšení z domácího lístkového těsta a první pohledem na upečený korpus na puntíkovanou roládu, je to až hanebné, ale roláda jednoznačně vítězí. Vlastně, kdyby mě někdo viděl jak vykřikuji slova bezmezného nadšení a tančím kolem kuchyňské linky, asi by si o mé osobě nevytvořil zrovna valné mínění. Ale vraťme se k tomu, oč tu běží. A tím je domácí lístkové těsto. 

Rodinné soužití + borůvkové muffiny

Je tak šílené horko, že se mi roztéká voděodolná řasenka a já se přesto dobrovolně v den, kdy jsem dostala volno, snažím zasytit svou touhu po pečení. Jsem fakt magor, říkám si. Ale s tím už jsem jakžtakž smířená. A hlavně, nějak se prostě zabavit musím. Zjistila jsem, že mít brigádu má i jednu obrovskou výhodu. Nenudíte se. Jistě, možná neděláte úplně Váš "dream job", ale prostě máte co dělat. 

Střípky z lesů

Sama sebe považuji za městskou holku. Zní to dost povrchně, já vím, ale musíme si říct na rovinu, žije-li člověk nějakých 17 let ve městě, podepíše se to na něm. Neříkám, že by mi život na vesnici nevyhovoval, ale má to stejně jako všechno ostatní na tomhle světě svá negativa. Tak ku příkladu výměna bytu za dům je naprosto jedinečná výhoda. Ještě ke všemu, když byt, ve kterém jste ta dlouhá léta bydleli, ležel v domě na přeplněném sídlišti, které se stalo útočištěm mnoha pofiderních společenstev a obyvatel. Co mě naopak dost frustruje je to odříznutí od lidí a civilizace. Ne že bych snad potřebovala denodenně obrážet nákupní centra a každý večer chodit do baru za zábavou, to ne. Spíše naopak. Ač mi není mnoho let, mám ráda takový ten klidnější způsob života. Ale stejně. Občas mám chuť jen tak vyrazit do města na kafe, posedět s kamarádkami, dozvědět se nové drby :D  a povykládat o všech nových i starých zážitcích. Tohle je něco, co se mi tam, kde teď bydlím stát nemůže. 

                                                                                                                           zdroj: hud.ac.uk

What's new in my delicious world

Čas letí tak neúprosně, že první měsíc mých pomaturitních prázdnin je zdárně za mnou. Tedy, jestli zdárně, to je otázka. Nestalo se nic moc zvláštního. Nezachránila jsem žádný ohrožený druh, nerozšířila svět o žádný nový objev, neobjela půlku světa (vlastně ani nějakou menší část), ani nevynalezla nový, nejlepší druh čokolády. Mé prázdniny jsou naplněny "jen" volným časem stráveným doma nebo na relativně malém území v blízkosti mého domova, kde si užívám chvíle se svou rodinou a přáteli. Nic víc, nic míň, ale  víte co? Mně to vyhovuje. Myslela jsem, že budu mít pocit zbytečnosti, protože moc nemám ráda nic nedělání, ale fakt se snažím, a tak se mi ono nic nedělání zatím vyhýbá. 

                                                                          zdroj: alwaysfoodie.com

Jak to všechno začalo

Tenhle článek bude další z těch povídacích. Myslela jsem, že by bylo docela fajn sdělit Vám, jak jsem začala péct a jak jsem se dostala až k blogování. Neříkám, že je to velká historie něčeho fantastického. Je to jen velká část mého života a já jsem tak nějak dospěla k tomu, že je-li zde někdo jako pravidelný čtenář mého blogu, mohlo by ho třeba zajímat, jak to všechno začalo. O několika bodech celého tohohle příběhu už jsem se asi zmiňovala, ale kdybych je přeskočila, vynechala bych mnohé důležité návaznosti.

Tvůrčí krize

Tak jsem odmaturovala, a teď mám prázdniny! Překvapivé, já vím... Myslela jsem si, bůhví jak to nebude super. Skoro čtyři měsíce prázdnin. Zní to fantasticky, že? Ale realita mi přijde trochu jiná. Ne, že bych se nudila, to zajisté ne, ale prostě pořád mám takový pocit....zbytečnosti? Ano, možná bych to nazvala takhle - zbytečnost.

                                                                                       zdroj: cupegraf.com

Oreo dort aneb sbohem, gymple!

Ten titulek zní docela dost zvláštně, když se nad tím zamyslím. Ale čtěte dál a snad pochopíte i důvod onoho titulu.

Již mnohokrát jsem se zmiňovala o mé maturitě. A nyní, věřte nebo ne, je maturita zdárně za mnou. Mám-li být upřímná, bylo to docela náročné období. Ani ne tak fyzicky, ale na psychiku je maturita docela záběr. Tedy alespoň pro nervující a stresující lidi jako jsem já. Když se na celou věc podívám zpětně, musím uznat, že jsem celé záležitosti mohla obětovat mnohem méně nervových vláken, ale myslím, že tím si opravdu musí projít každý. Vlastně, když nad tím vším tak přemýšlím, vůbec mi celá věc nedochází. Vždycky jsem vnímala maturanty jako velké osobnosti, kteří zvládli ohromnou věc. Blbost. Připadám si pořád stejně jako předtím. Jsem úplně stejná, malá, červenovlasá holka plná naivních představ o lidech a naděje ve světlejší zítřky (trocha filosofie nikdy neuškodí :D ). Nevím, třeba mi to časem dojde. Teď mám docela dost času nad tím přemýšlet, takže uvidíme.